22 Cdo 69/2011
Datum rozhodnutí: 22.08.2011
Dotčené předpisy: § 142 obč. zák.




22 Cdo 69/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. A. V., zastoupené JUDr. Milanem Jungrem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přechodní 1600/11, proti žalovanému B. T. , zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 65/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 26. srpna 2010, č. j. 26 Co 698/2007-206, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Táboře ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 27. července 2007, č. j. 9 C 65/2006-98, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem označeným jako dům č. p. 37 na stav. parc. č. 5 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 5 zastavěná plocha a nádvoří o vým. 957 m2, parc. č. 265 zahrada o vým. 392 m2 a parc. č. 266 trvalý travní porost o vým. 480 m2, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 287 pro obec Dobronice u Bechyně, katastrální území D. , výrokem pod bodem II. rozhodl, že nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně , výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 330.000,- Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku a výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka Tábor jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. ledna 2008, č. j. 26 Co 698/2007-124, rozsudek soudu prvního stupně změnil a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 330.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud ČR jako dovolací soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. května 2010, č. j. 22 Cdo 2769/2008-153, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, poté rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, č. j. 26 Co 698/2007-206, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I. ve výroku o zrušení podílového spoluvlastnictví a II. ve výroku o přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně potvrdil. Ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III. ve výroku o platební povinnosti žalobkyně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 310.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně proti výroku I. a II. rozsudku odvolacího soudu, podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.

V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o plnění v neprospěch žalovaného, když namísto částky 330.000,- Kč uložil žalobkyni povinnost zaplatit mu na vyrovnání podílu částku 310.000,- Kč; vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání proti této měnící části není přípustné, neboť jde o částku nižší než 50.000.- Kč. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o. s. ř.]

Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).

V dané věci dovolatel právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, výslovně nevymezil, a taková otázka se ani nepodává z obsahu dovolání. Podstatou dovolání je polemika se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů; dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému podle výslovného znění § 237 odst. 3 o. s. ř. nelze přihlédnout. Dovolací soud podotýká, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. Tak tomu v dané věci není; ostatně i předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušil Nejvyšší soud jen pro procesní vady, nikoliv snad pro nepřiměřenost úvahy o způsobu vypořádání.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2011 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu