22 Cdo 654/2002
Datum rozhodnutí: 10.04.2003
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 654/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče, ve věci žalobkyň: A) L. J. a B) J. M., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze a 2) P. f. České republiky, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 50/99, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 25. října 2001, č. j. 40 Co 923/2000-59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 5. června 2000, č. j. 17 C 50/99-39, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly, aby soud určil, že Česká republika Okresní úřad Šumperk není vlastníkem pozemků, zapsaných u Katastrálního úřadu v Šumperku pro obec O., k. ú. V. na LV č. 105 a tam označených jako pozemky ve zjednodušené evidenci parcely původního grafického přídělu a to parcela č. st. 27/2 o výměře 144 m2, parcela č. st. 59 o výměře 80 m2 a parcela č. 41/2 o výměře 8225 m2 . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 25. října 2001, č. j. 40 Co 923/2000-59, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně včas dovolání, kterým se domáhaly zrušení dovoláním napadeného rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 15. a 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ).

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 OSŘ. Podle § 238 odst. l písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. l písm. b) OSŘ, poněvadž soud prvního stupně rozsudkem potvrzeným dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku. Podmínky stanovené v § 239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodaly.

Zbývá posoudit předpoklady přípustnosti vymezené v § 237 odst. 1 OSŘ. Ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolací soud však existenci takových vad z obsahu spisu nezjistil.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z toho, že žalobkyně nebyly v dovolacím řízení úspěšné a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly (§§ 243b odst. 4, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu