22 Cdo 650/2006
Datum rozhodnutí: 13.03.2006
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.





22 Cdo 650/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované H. M., zastoupené advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 54/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2005, č. j. 27 Co 355/2005-649, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Příbrami (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 25. dubna 2005, č. j. 5 C 54/2004-629, pod body I. až III. výroku rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k blíže označeným nemovitostem, pod bodem IV. žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice.


Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 22. srpna 2005, č. j. 27 Co 355/2005-649, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem IV. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž se domáhala zrušení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.


Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ.


V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok. [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále Soubor ), pod C 264, Svazek 3].


Přípustnost dovolání tak nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné v Souboru pod C 2458, sešit 28.


Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.


Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 13. března 2006


JUDr. František Balák,v.r.


předseda senátu