22 Cdo 609/2010
Datum rozhodnutí: 01.12.2011
Dotčené předpisy: § 43 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř.




22 Cdo 609/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. K. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 4, proti žalované SYNTHOS Kralupy, a. s., IČO 282147790, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Lobeček, O. Wichterleho 810, zastoupené JUDr. Miroslavem Janstou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, o uvedení pozemku do původního stavu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 115/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2009, č. j. 31 Co 205/2009-226, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2009, č. j. 31 Co 205/2009-226, a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. března 2009, č. j. 8 C 115/2005- 210, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Mělníku ( soud prvního stupně ) usnesením ze dne 18. března 2009, č. j. 8 C 115/2005-210, rozhodl o žalobě, že podání se odmítá ; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na vyklizení pozemků parc. č. 208/92, 208/91, 220/5, díl b), 232/5, 304/10 a 304/12 a jejich uvedení do původního stavu, která směřovala původně proti 1) SYNTHOS Kralupy, a. s., a 2) městu Veltrusy. Později připustil změnu žaloby tak, že žalobce se nadále domáhal uvedení předmětných pozemků do původního stavu, aby byly ornou půdou; žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaná 1) předmětné pozemky nesprávně rekultivoval. Řízení proti žalovanému 2) bylo zastaveno.

Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, který zrušil jeho předchozí rozhodnutí, vyzval podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) usnesením ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 8 C 115/2005-181, žalobce k odstranění vad podání a poučil jej o následcích neodstranění vad podání. Žalobce podáním doručeným soudu 13. 1. 2009 (č. l. 184) doplnil žalobu a požadoval vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo z předmětných pozemků odstranit navezený odpad včetně přehrnové vrstvy zeminy z původního zemského povrchu a uvést pozemky do původního stavu, aby půda splňovala kulturu a zařazení do bonitovaných půdně-ekologických jednotek podle znaleckého posudku, který bude nedílnou součástí rozsudku, a takto vyklizené a upravené pozemky předat žalobci do 12 měsíců od právní moci rozsudku. Uvedl, že svou žalobu opírá o § 126 občanského zákoníku (obč. zák.). Soud změnu žaloby připustil. Žalobu však odmítl, neboť dospěl k závěru, že i po jejím doplnění zůstává vylíčení rozhodných skutečností neurčité (nebyl doplněn vývoj sporné lokality), nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek přesně má být předmětem řízení a rovněž znění žalobního petitu považoval soud za neurčité, neboť vymezení práv a jim odpovídajících povinností je natolik nejasné, že jejich převzetí do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Mezi tvrzenými rozhodujícími skutečnostmi a navrhovaným petitem shledal logický rozpor.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. srpna 2009, č. j. 31 Co 205/2009-226, usnesení soudu prvního stupně potvrdil; změnil je pouze ve výroku o nákladech řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce odvolání doplnil o znalecký posudek o určení změn pozemků v k. ú. V. ze dne 25. 3. 2009 vypracovaný znalcem Ing. V. (č. l. 216). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry. Uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že žalobce ani po usnesení soudu prvního stupně s výzvou k odstranění vad podání svou žalobu podáním ze dne 9. 1. 2009 nedoplnil tak, aby byla jeho skutková tvrzení dostatečná. Změnil pouze petit žaloby na původní znění, ale nevylíčil rozhodující skutečnosti, aby odpovídaly žalobnímu petitu. Bez dalšího nelze určit, o jaký skutek se jedná; i navrhovaný petit je neurčitý a byl by materiálně nevykonatelný.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 3 o. s. ř., v němž uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky k odmítnutí žaloby, neboť ji zformuloval přesně, jasně a jednoznačně, vylíčil skutkové okolnosti a označil k jejich prokázání důkazy. Předmětné pozemky získal na základě restitučních předpisů, přičemž jiný subjekt - žalovaná - měla provést jejich rekultivaci po vytěžené pískovně. Rekultivaci však provedla nesprávně. Poukázal na to, že na některých pozemcích les nevzešel, protože byl vysazený pouze na navezený odpad bez skrývky orniční vrstvou, na některých pozemcích byla navezena pouze podorniční vrstva bez ornice, což zástupce žalované v zápise z kontrolní porady konané 9. 12. 2003 prohlásil za nesporné a vyplývá to i ze znaleckého posudku znalce Ing. Hofmana z 8. 12. 2003. Navíc podle územního rozhodnutí neměl být na pozemcích vysázen les, ale mělo dojít k jejich rekultivaci na pozemky s ornou půdou. Tuto změnu zapříčinila žalovaná, která řádně neplnila své povinnosti, na úkor žalobce šetřila a provedla méně finančně nákladnou rekultivaci. Tímto jednáním došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce a zároveň ke škodě na jeho majetku.

Žalobce nepovažuje za správný názor odvolacího soudu, že jeho žaloba nesplňuje požadavky stanovené zákonem a tím brání projednání věci. Nesouhlasí ani s tím, že nevylíčil dostatečně okolnosti týkající se vývoje dané lokality, když svá písemná podání (čl. 184 a 214) doplnil znaleckým posudkem znalce z oboru geodézie a kartografie Ing. V. z 25. 3. 2009 (čl. 216), z nějž je vývoj změn pozemků v k. ú. V., které jsou předmětem tohoto řízení, patrný. Z posudku lze také zjistit, které pozemky a kdy byly dotčeny změnami a že rekultivační práce zabezpečované žalovaným byly prováděny na pozemcích, na kterých být prováděny neměly. Nepovažoval za nutné podrobnosti ze znaleckého posudku v celém znění přenášet do svého podání, neboť na něj v podrobnostech odkázal. V řízení označil i potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení, a to rozhodnutí Ministerstva zemědělství a výživy ČSR z 28. 7. 1972, z 10. 12. 1974 a z 22. 5. 1981, kterými byla žalované stanovena povinnost rekultivace pozemků a přesně a jednoznačně určen její způsob. Žalovaná tuto povinnost porušila a tím vznikla žalobci škoda a zároveň bylo zasaženo do jeho vlastnického práva. Stejně tak žalobce nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nedostatečně vylíčil skutkový stav a jím navržený petit je natolik neurčitý a vymezení práv a povinností v něm natolik nejasné, že by jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mělo za následek jeho nevykonatelnost. Sám má za to, že jím navržený výrok je dostatečně určitý. Soudy obou stupňů neuvedly, v čem konkrétně spatřují neurčitost navrženého petitu. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že v dovolání chybí konkrétní uvedení vady, která měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i specifikace nesprávného právního posouzení věci soudem. Dovolání považuje za zcela nedůvodné. Soudy obou stupňů postupovaly správně. Žalobce byl vyzván k odstranění vad podání s poučením o možných negativních následcích, a protože přesto žalobu požadovaným způsobem nedoplnil, nezbylo než žalobu odmítnout. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná považuje za správné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Dovolací soud se nemohl zabývat tou částí dovolání, ve které se zdůvodňuje, proč žaloba byla podána po právu; předmětem dovolacího řízení bylo jen odmítnutí žaloby jako vadného podání.

Dovolání je důvodné.

Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Podle § 79 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90 o. s. ř.), se nazývá žalobou. Žalobce (navrhovatel) je povinen k návrhu připojit listinné důkazy, jichž se dovolává.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.).

Žaloba je neúplná, neobsahuje-li všechny zákonem stanovené náležitosti. Nesrozumitelná je žaloba tehdy, jestliže z hlediska způsobu vyjádření žalobce nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti žaloby, jaké náležitosti žaloby jsou v ní uvedeny a zda jsou v ní uvedeny všechny potřebné náležitosti. Nejsou-li uvedené náležitosti žaloby nebo některé z nich přesně a jednoznačně vyjádřeny z hlediska jejich obsahu (z hlediska toho, jak mají být po stránce obsahové v souladu se zákonem vylíčeny), je žaloba neurčitá.

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).

Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval.

Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal.

Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.).

V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. 21 Cdo 2068/2005, publikovaném v informačním systému ASPI, se uvádí: Usnesením obsahujícím výzvu k odstranění vad žaloby je tedy třeba účastníku především sdělit, v čem spočívá vada jeho podání (např. že chybí označení žalovaného, údaj o tom, čeho se domáhá) nebo proč je podání nesrozumitelné či neurčité (např. že o osobě žalovaného uvedl takové údaje, na základě kterých nelze jednoznačně dovodit, kdo má být účastníkem řízení); poučit jej, jak je třeba doplnění nebo opravu podání provést (např. že v označení žalovaného je třeba doplnit údaje o uvedení místa jeho bydliště nebo pobytu, že název právnické osoby je třeba doplnit o označení její právní formy, že žalobní návrh je třeba formulovat tak, aby vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo přesné a jednoznačné); stanovit mu lhůtu k odstranění vad podání (jde o lhůtu soudcovskou ve smyslu § 55 o. s. ř., která je zachována, byl-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odstraňující vady podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit); poučit jej, že podání, kterým se zahajuje řízení, bude odmítnuto, jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) ... V posuzovaném případě soud prvního stupně vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby usneseními (v rozhodnutí uvedenými). Tato usnesení (každé zvlášť i obě dohromady) však náležitosti řádné výzvy k odstranění vad žaloby nesplňují. Žalobkyně jimi totiž byla pouze obecně vyzývána, aby doplnila vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo zřejmé, o co opírá svůj nárok ; aby uvedla jakou právní skutečností, případně jakým právním úkonem je nárok založen ; aby formulovala své nároky tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá ; aby upravila žalobní petit tak, aby byl přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný atd. Žádným z citovaných usnesení však nebylo způsobem shora popsaným - žalobkyni konkrétně vysvětleno, v čem spočívají vady jejího podání, proč soud považuje její podání za neúplné, nesrozumitelné či neurčité a nebyla poučena, jak má podání doplnit nebo opravit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998. sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 152, ročník 2003; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2004; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2001, sp. zn. 16 Co 167/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 50, ročník 2002) .

Závěry citovaného rozhodnutí lze vztáhnout i na posuzovanou věc.

Dovolací soud konstatuje, že žaloba nedosahovala té úrovně, kterou lze od podání sepsaného advokátem požadovat; neprojednatelná však nebyla. V první řadě neobstojí závěr, že v dané věci nelze určit, o jaký skutek se v řízení jedná. Předmětem soudního řízení je procesní nárok, který je vymezen jeho základem (uvedením rozhodných skutečností) a tím, co žalobce požaduje (žalobní návrh). Již v žalobě žalobce uvedl, že je vlastníkem pozemků, na kterých žalovaný neoprávněně provedl rekultivaci, při které mělo dojít ke změně pozemků tak, že namísto orné půdy jde nadále o lesní pozemek, a žalobce požadoval jejich uvedení do původního stavu, aby nadále byly ornou půdou . Ostatně ve věci rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. ledna 2008, č. j. 8 C 115/2005-105; v odůvodnění tohoto rozhodnutí ve věci samé pak předmět řízení popsal (č. l. 106, 110). Pokud jde o vylíčení rozhodujících skutečností, nebyla tedy žaloba vadná, neboť žalobce vylíčil alespoň takové skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; navíc vzhledem k tomu, že o odmítnutí žaloby rozhodoval soud prvního stupně dne 18. března 2009, tedy až téměř 4 roky po podání žaloby, kdy mezitím proběhla ústní jednání, a účastníci učinili řadu podání, bylo třeba při zvažování toho, zda předmět řízení byl řádně vymezen, vzít do úvahy i přednesy a podání účastníků. Jinou otázkou je, zda účastník řádně splnil povinnost tvrzení a povinnost navrhnout důkazy; sankcí za nesplnění těchto povinností však není odmítnutí žaloby, ale její zamítnutí. Touto otázkou se ovšem v dané věci dovolací soud vzhledem k rozsahu dovolacího přezkumu nemohl zabývat.

Dalším důvodem pro odmítnutí žaloby bylo tvrzení, že znění žalobního petitu je neurčité, neboť vymezení práv a jim odpovídajících povinností je natolik nejasné, že jejich převzetí do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Takový závěr by soud mohl učinit jen v případě, že by žalobce poučil, jak je třeba opravu žaloby provést. To se však nestalo.

V usnesení ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 8 C 115/2005-181, soud prvního stupně poučil žalobce jen obecně tak, že žalobní návrh musí vycházet z vylíčení rozhodných skutečností, musí být úplný, určitý a srozumitelný tak, aby jeho zahrnutí do výroku rozhodnutí mělo za následek materiální vykonatelnost. Toto poučení, které by bylo možno obecně poskytnout v kterékoliv věci projednávané soudy, je nedostatečné, a to především proto, že nemá vztah k projednávané žalobě. Žalobci nebylo konkrétně vysvětleno, v čem spočívají vady jeho podání, proč soud považuje jeho podání za neúplné, nesrozumitelné či neurčité, v čem spočívá rozpor mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem a nebyl poučen, jak má podání doplnit nebo opravit. Přitom bylo zřejmé, že žalobce se domáhá nápravy tvrzené újmy tím, že v žalobě uvedený pozemek bude uveden do stavu, který (někdy v minulosti) předcházel tvrzenému zásahu žalované ve formě rekultivace; nešlo tedy o to, že by soud namísto žalobce formuloval z hlediska hmotného práva možné plnění, kterého se žalobce mohl domáhat, ale šlo jen o upřesnění a konkretizaci petitu žaloby na uvedení věci do předchozího stavu (tak, aby bylo zřejmé, jakého stavu pozemků má být dosaženo). Nebylo-li tak žalobci poskytnuto řádné poučení o tom, jak má žalobní návrh upravit, nebyly naplněny požadavky § 43 odst. 1 o. s. ř. a nebyly ani dány podmínky pro odmítnutí podání (zde žaloby) podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolací soud poznamenává, že podobnou věcí se věcně zabýval v rozsudku ze dne 16. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 3202/2008, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 6539, který navazuje na právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001 (proti posledně uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 18. června 2002, sp. zn. III. ÚS 292/02, odmítl).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu