22 Cdo 606/2008
Datum rozhodnutí: 04.03.2008
Dotčené předpisy:





22 Cdo 606/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně a) A. Š., a b) MUDr. H. K., proti žalovanému S. C., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 156/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2006, č. j. 20 Co 830/2005-145, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně ( soud prvního stupně ) usnesením ze dne 2. června 2005, č. j. 37 C 156/97-114, odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2001, č. j. 37 C 156/97-88 . Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 11. září 2006, č. j. 20 Co 830/2005-145, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.


Přípisem označeným datem 18. 11. 2006, doručeným Městskému soudu v Brně 28. 11. 2006, adresovaným Krajskému soudu v Brně, se žalovaný bez zastoupení advokátem dovolává neplatnosti předloženého Usnesení KS Brno č. j. 20 Co 830/2005 ze dne 11. 9. 2006 a domáhá se absolutní neplatnosti právních úkonů , s tím, že je na soudech, aby je odstranily z úřední povinnosti , když usnesení trpí nedostatky, které vyžaduje Ústavní soud .


Odvolací soud podání žalovaného posoudil jako dovolání žalovaného podané proti svému usnesení ze dne 11. září 2006, č. j. 20 Co 830/2005-145, o němž je oprávněn rozhodnout dovolací soud, kterým je Nejvyšší soud České republiky, jemuž uvedené dovolání a příslušný spis doručil k dalšímu řízení 18. ledna 2008.


Nejvyšší soud po zjištění, že podání žalovaného je svým obsahem dovoláním,


o němž je nutné rozhodnout ve smyslu § 236 a násl. občanského soudního řádu ( OSŘ ), podaným ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 OSŘ, nesepsaným advokátem, jak ukládá § 241 odst. 4 OSŘ, uzavřel, že jde o dovolání nepřípustné. Podmínkou povinného zastoupení dovolatele se nezabýval, neboť podle § 241b odst. 2 OSŘ není-li splněna podmínka uvedená v § 241 OSŘ, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 OSŘ; to neplatí kromě dalšího pro případ, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není dovolání přípustné.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou upraveny v § 237, § 238, § 238a a § 239 OSŘ. Žádné z těchto ustanovení nepřipouští podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto dovolání podané proti rozsudku. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5


a § 218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.


Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá skutečnosti, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyním žádné náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 4. března 2008


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu