22 Cdo 600/2012
Datum rozhodnutí: 20.03.2012
Dotčené předpisy: § 71 předpisu č. 458/2000Sb.




22 Cdo 600/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně SMP Net, s. r. o., se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Hornopolní 3314/38, identifikační číslo osoby 27768961, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované R. K. , o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 55/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2011, č. j. 57 Co 281/2011-44, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2011, č. j. 57 Co 281/2011-44, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. února 2011, č. j. 57 C 55/2010-23, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění :
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná žalobkyni za účasti jí pověřeného zástupce vydala označené měřící zařízení (plynoměr). Soud sice zjistil, že odběrné místo žalované bylo plynoměrem (jehož vlastníkem je žalobkyně) osazeno a že žalovaná po zániku smlouvy o distribuci plynu neumožnila jeho demontáž, avšak měl za to, že žalobkyni podle § 71 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) svědčí pouze právo na přístup k plynoměru za účelem jeho odebrání, nikoliv však podle § 126 odst. 1 obč. zák. právo na jeho vydání. Tento názor soud opřel o zákaz disponovat s plynoměrem bez souhlasu žalobkyně, vyplývající z § 71 odst. 7 energetického zákona.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem shora označeným potvrdil. Se soudem prvního stupně se ztotožnil ohledně skutkových zjištění i ohledně právního posouzení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda vlastník plynoměru jakožto věci sui generis má možnost domáhat se jejího vydání podle obecné právní úpravy, když zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to odlišně od odvolacího soudu že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). Pokud odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat a že navíc lze souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Pokud je v praxi o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, jak jej vymezila žalobkyně, je dán a zakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání je zároveň podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
V rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, vydaným v typově totožné věci, dovolací soud odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech odkazuje, totiž že úspěšný může být jak žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a současně umožnit demontáž plynoměru, tak žalobní návrh, aby žalovaný žalobkyni vydal plynoměr, a to ať už s dovětkem za účasti pověřeného zástupce nebo bez tohoto dovětku. Je tomu tak proto, že chování, kterým by žalovaný vydání plynoměru uskutečnil, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobkyni umožnil přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalovaného plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění.
Vydat plynoměr může žalovaný buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sám (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však není povinen (ani se souhlasem žalobkyně), tudíž může být povinen jen k alternativě prvé. Ta navíc vyplývá i z § 567 odst. 1 obč. zák. (upravujícího tzv. odnosný neboli výběrný dluh).
Povinnost vydat plynoměr tak v dané situaci není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tudíž není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Vzhledem ke stávající právní úpravě výkonu rozhodnutí lze ovšem žalobní návrh znějící na vydání plynoměru považovat za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně (srov. § 345 a § 351 o. s. ř.).
Pokud tedy soudy obou nižších stupňů, vedeny v úvodu zmíněným právním názorem, žalobě nevyhověly, jsou jejich rozhodnutí v důsledku nesprávného právního posouzení věci nesprávná. Proto je dovolací soud podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2012

JUDr. František Balák
předseda senátu