22 Cdo 571/99
Datum rozhodnutí: 29.06.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 571/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Michala Mikláše ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované M. H., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 374/90, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. září 1998, čj. 6 Co 1836/98-283, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. listopadu 1998, čj. 5 Nc 631/98-295, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. března 1998, čj. 7 C 374/90-260, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. 1056/2 o výměře 355 m2 a parc. č. 60 o výměře 78 m2 v obci K. a v kat. úz. K. R., tyto pozemky přikázal do vlastnictví žalobci, kterému uložil, aby žalované zaplatil na vypořádání částku 2.591,50 Kč. Dále vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že z věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků přikázal pod bodem II. výroku do vlastnictví žalobce zařízení v K. Ú. v ceně 1.614,60 Kč, zařízení v garáži v ceně 8.693,50 Kč, věci v bytě žalobce v ceně 1.110,- Kč a věci uložené na B. v ceně 4.260 Kč, tedy věci movité v celkové ceně 15.678,10 Kč. Dále žalobci přikázal rekreační domek v K. R. v kat. úz. K. R., stojící na pozemkové parc. č. 60 o výměře 78 m2 podle geometrického plánu číslo zakázky 63-222/97, v ceně 269.637,93 Kč, boudu v K. R. v ceně 5.000,- Kč, zařízení obytné boudy v K. R. v ceně 930,- Kč a materiál v K. R. v ceně 20.605,50 Kč. Do vlastnictví žalované přikázal pod bodem III. výroku zůstatkovou hodnotu členského podílu družstevní garáže ve výši 6.720,- Kč, zařízení obývacího pokoje v ceně 14.090,- Kč, zařízení ložnice v ceně 11.320,- Kč, zařízení kuchyně v ceně 3.438,- Kč, zařízení předsíně v ceně 3.820,-Kč, zařízení koupelny v ceně 240,- Kč, věci uložené ve sklepě v ceně 206,- Kč. Žalobce uložil pod bodem IV. výroku, aby na úplné vyrovnání podílu zaplatil žalované částku 127.508,- Kč. Pod bodem V. výroku žalobci přikázal k zaplacení půjčku ve výši 17.000,- Kč V. Pod body VI. až IX. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, soudním poplatku a znalečném. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl ve věci již dříve rozsudkem ze dne 31. března 1994, čj. 7 C 374/90-174, který byl k odvolání žalobce zrušen odvolacím soudem a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud spatřoval pochybení soudu prvního stupně v ocenění nemovitostí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Po doplnění důkazního řízení novým znaleckým posudkem o ceně nemovitostí dospěl soud prvního stupně k závěru na rozdíl od předchozího zrušeného rozsudku, že bude spravedlivější přikázat chatu do vlastnictví žalobce. Při rozhodování zohlednil skutečnost, že na základě dohody účastníků zanechal žalobce žalované byt". Argumentaci žalované týkající se zájmů nezletilého dítěte a péče o ně považoval za účelovou. Po zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. 1056/2 a parc. č. 60 v obci K. a v kat. úz. K. R., na nichž je chata postavena, přikázal do vlastnictví žalobce i označené pozemky. Pokud jde o věci movité soud prvního stupně uvedl, že účastníkům ani tolik o věci movité nešlo a že v nejzávažnějších věcech se účastníci v podstatě shodli. Rozdělil je mezi ně podle místa, kde se nacházejí, popř. kdo je užívá či má užívat.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. 1056/2 o výměře 355 m2 a parc. č. 60 o výměře 78 m2 v obci K. v kat. úz. K. R., tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované, které uložil, aby na vypořádání podílového spoluvlastnictví zaplatila žalobci částku 2.591,50 Kč. Z blíže specifikovaných věcí patřících do společného jmění účastníků (správně bezpodílového spoluvlastnictví účastníků) pod bodem II. výroku přikázal do výlučného vlastnictví žalobci věci tvořící zařízení v K. Ú., vyjma l železného japanu na maltu a 42 kusů průhledných luxfer v ceně 1.100,-, zařízení v garáži v ceně 8.693,50, věci v bytě žalovaného v ceně 1.110,- Kč, věci uložené v B., vyjma 4 kusů oken 120 x 120 cm, v ceně 500,- Kč. Dále žalobci přikázal do jeho vlastnictví hodnotu členského podílu družstevní garáže ve výši 6.720,- Kč. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal pod bodem III. výroku rekreační domek v K. R. v kat. úz. K. R., stojící na pozemkové parc. č. 60 o výměře 78 m2 podle geometrického plánu číslo zakázky 63-222/97 v ceně 269.637,93 Kč a dále boudu v K. R. v ceně 5.000,- Kč, zařízení obytné boudy v K. R. v ceně 930,- Kč, materiál v K. R. v ceně 20.605,50 Kč, zařízení obývacího pokoje v ceně 14.090,- Kč, zařízení ložnice v ceně 11.320,-Kč, zařízení kuchyně v ceně 3.438,- Kč, zařízení předsíně v ceně 3.820,- Kč, zařízení koupelny v ceně 240,- Kč, věci uložené ve sklepě v ceně 206,- Kč, 4 kusy oken 120 x 120 cm uložených v B. v ceně 3.760,- Kč a l železný japan na maltu a 42 kusů průhledných luxfer uložených v K. Ú. v ceně 514,60 Kč. Žalované uložil pod bodem IV. výroku, aby žalobci na vyrovnání bezpodílového spoluvlastnictví zaplatila částku 149.219,26 Kč a pod bodem V. výroku jí přikázal k zaplacení půjčku ve výši 17.000,- Kč u V. Pod body VI. až IX. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Odvolací soud doplnil dokazování zprávou Obecního úřadu K. ze dne 1. dubna 1998 a zprávou V. D. ze dne 17. září 1998 a ztotožnil se s názorem žalované, že při rozhodování o tom, kterému z účastníků má být přikázána rekreační chata, nelze argumentovat bytem užívaným žalovanou, který nepatří do společného jmění manželů a ke kterému se práva užívání žalobce vzdal. Při respektování zákonného hlediska zájmu nezletilého dítěte, kteréžto kriterium staví novela obč. zák. provedená zákonem č. 91/1998 Sb. na první místo, přikázal rekreační chatu do výlučného vlastnictví žalované, které byl svěřen do výchovy nezletilý syn účastníků. Jestliže jí přikázal rekreační chatu, pak logicky jí také přikázal pozemky náležející k této chatě, obytnou boudu v K. R., její zařízení a materiál zde uložený, jakož i další movité věci související s předmětnou chatou. Za tohoto stavu přikázal do výlučného vlastnictví žalobce zůstatkovou hodnotu členského podílu družstevní garáže. Podle názoru odvolacího soudu je při vypořádání respektována zásada vyrovnání ve věcech. V daném případě nelze a ani není účelné rozdělit společné věci mezi účastníky přesně podle velikosti jejich podílů, byly proto rozděleny tak, jak je účastníci užívají, nebo podle toho, kde jsou uloženy, nebo souvisejí s nemovitostí přikázanou žalované. Odvolací soud věc posuzoval podle ustanovení občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu zřejmě nejvíce ovlivnilo zjištění ze zprávy Obecního úřadu v K. a lékařské zprávy, které žalovaná předložila soudu k doplnění odvolání. Doplnění odvolání žalované mu však doručeno nebylo, při jednání odvolacího soudu nebyl přítomen, s předloženými zprávami se nemohl seznámit ani se k nim vyjádřit. Zpráva Obecního úřadu v K.je nepravdivá a zcela účelová. Za skutková zjištění odvolacího soudu, která nemají oporu v provedeném dokazování, považuje především zjištění, o způsobu využívání rekreačního domku a o zdravotním stavu jejich syna. Pokud se odvolací soud zabýval zdravotním stavem jejich syna, měl vzít v úvahu i jeho argumentaci uvedenou v závěrečném vyjádření ze dne 10. března 1998. Není mu známo, že by syn trpěl jakýmikoli zdravotními potížemi. Jestliže při rozhodování zohledňoval především zájmy jejich syna, pak se neměl spokojit jen se zprávou V. D. a měl provést další důkazy. Navíc poukazoval na to, že žalovaná se synem pobývá v K. Ú., kde mají možnost rekreace, a za tím účelem nepotřebují užívat jejich rekreační domek. Odvolací soud se také neměl spokojit se zprávou Obecního úřadu v K. Žalobce v řízení opakovaně argumentoval, že žalovaná o rekreační domek nejevila opravdový zájem, a to od podzimu 1987 až do srpna 1993, a svůj postoj zcela účelově změnila až po jeho závěrečném návrhu z června 1993. Odvolací soud měl dokazování doplnit v tom směru, kdo, od kdy a jakým způsobem rekreační domek užívá a zabývat se podrobně možností přístupu k němu z důvodu jeho účelného využití. Žalobce dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že při rozhodování o tom, komu má být rozestavěný rekreační domek přikázán do výlučného vlastnictví, nelze argumentovat tím, že žalovaná se stala výlučnou uživatelkou bytu. Tím, že žalovaná získala výlučná práva k bytu, který mu byl přidělen za trvání manželství od ministerstva vnitra, získala nejen značnou finanční hodnotu danou tržní hodnotou převoditelnosti členských práv k bytu, ale i nemajetkovou hodnotu zajištěného trvalého bydlení, k čemuž je třeba při vypořádání společného jmění manželů přihlížet. Podle jeho názoru nedošlo ke spravedlivému rozdělení hodnot. Dále poukazuje na situaci, kdy přístup k rekreačnímu domku, zejména vjezd do garáže, je jedině možný pouze přes pozemek nacházející se ve vlastnictví jeho rodičů, kteří žalované jeho užívání za účelem přístupu k těmto nemovitostem umožňovat nebudou. Vytýká soudu rovněž, že označení pozemkových parcel ve výroku rozsudku odpovídá geometrickému plánu ze dne 20. listopadu 1997, který není dosud v katastru nemovitostí realizován. V katastru nemovitostí je dosud zapsán pozemek jako parc. č. 1056/2 o výměře 433 m2. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná podle obsahu svého vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Poukázala na to, že přístup k rekreačnímu domku má zajištěný přes pozemek parc. č. 1056/1, který je jejím vlastnictvím, že od rozsudku odvolacího soudu spolu se synem vykonala na rekreačním domku hodně práce a na údržbě pozemku se od rozvodu manželství podílí sama se synem. Žalobci již zaplatila na vypořádání za pozemek a za rekreační domek částku 140.000,- Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1,2 písm. d) a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř., ostatně ani dovolatel některou z těchto vad řízení nenamítá.

Pokud je dovolání přípustné, je dovolací soud z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) povinen zkoumat, zda v řízení nedošlo k jiné vadě, než uvedené v § 237 odst. 1 o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovému pochybení, jež odpovídá vadě řízení uvedené v § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., ze strany odvolacího soudu nedošlo. Dovolatel spatřuje tuto vadu řízení v tom, že doplněk odvolání žalované, k němuž byly připojeny zprávy Obecního úřadu v K. a V. D., z nichž odvolací soud vycházel při rozhodování, mu nebyl doručen, s předloženými zprávami se nemohl seznámit, ani se k nim vyjádřit, neboť nebyl u jednání před odvolacím soudem přítomen, tedy že při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, který byl o jednání před odvolacím soudem řádně vyrozuměn, zúčastnil se ho a měl možnost se k přečtenému doplňku odvolání včetně uvedených zpráv vyjádřit (§ 211, § 118 odst. 3 o. s. ř.). Zástupce žalovaného však žádné námitky ani návrhy nevznesl.

Důvodnými nebyly shledány ani námitky týkající se dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Dovolací důvod podle uvedeného ustanovení míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné a nemá oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění odvolacího soudu, týkající se péče a zájmu o rekreační domek po rozvodu manželství účastníků, možností přístupu žalované k rekreačnímu domku, jakož i jeho účelného využití s ohledem na zdravotní stav syna účastníků, svěřeného pro dobu po rozvodu do výchovy žalované, mají oporu v dokazování provedeném odvolacím soudem při odvolacím jednání a nejsou ani v rozporu s důkazy provedenými soudem prvního stupně.

Nesprávným právním posouzením podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci práva se mimo jiné jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít. Nesprávné právní posouzení však může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Odvolací soud v daném případě aplikoval nesprávný právní předpis, když věc posuzoval podle § 149 odst. 3 obč. zák. ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jen obč. zák. ve znění po novele), nesprávné právní posouzení však nebylo rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle Čl. VIII odst. 2 věta prvá zákona č. 91/1998 Sb. věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů.

Podle Čl. VIII odst. 5 uvedeného zákona ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. srpnem 1998; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

Účastníci uzavřeli manželství dne 26. dubna 1974 a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 1989, čj. 7 C 267/88-45, který ve výroku o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 1. září 1989. K tomuto datu také zaniklo jejich bezpodílové spoluvlastnictví. Poněvadž k zániku jejich bezpodílového spoluvlastnictví došlo ještě před účinností zákona č. 91/1998 Sb., s ohledem na Čl. VIII odst. 2 a 5 tohoto zákona společné jmění účastníků nevzniklo a věc bylo třeba posuzovat a vypořádání provést podle dosavadních předpisů, tj. občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou tímto zákonem (§ 150). Hlediska rozhodná pro vypořádání společného jmění manželů stanovená v § 149 odst. 3 obč. zák. ve znění po novele korespondují s hledisky pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů uvedenými v § 150 věta třetí a čtvrtá obč. zák. ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. ( dále jen obč. zák. ve znění před novelou). Odvolací soud proto, i když učinil odkaz na § 149 odst. 3 obč. zák. ve znění po novele, posuzoval věc ze stejných hledisek jako kdyby při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků postupoval podle § 150 obč. zák. ve znění před novelou.

Odvolací soud při rozhodování o tom, kterému z účastníků má být přikázán rekreační domek, vyšel na základě zjištěného skutkového stavu při respektování hlediska potřeb nezletilých dětí z právního názoru, že nelze argumentovat bytem, který užívá žalovaná, neboť tento byt nepatří do společného jmění manželů a žádným způsobem jím nelze argumentovat, když bylo prokázáno, že navrhovatel se práva užívání k tomuto bytu vzdal". S takto jednoznačně formulovaným právním názorem se dovolací soud nemůže ztotožnit. Právo nájmu k bytu je právem majetkovým a pokud zůstane nájemcem bytu jeden z rozvedených manželů bez povinnosti zajistit druhému bytovou náhradu, jde o určité majetkové zvýhodnění, k němuž lze v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přihlížet zejména po stránce kvalitativní, tj. při úvaze, kterému z účastníků přikázat nemovitou věc, při současném zohlednění hledisek stanovených zákonem pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nyní společného jmění manželů. Skutečnost, že žalobci v důsledku jeho postupu zaniklo právo nájmu k bytu užívanému žalovanou, za situace, kdy mu byl přidělen jiný obecní byt (garsoniéra), čímž došlo k vyřešení bytových poměrů obou účastníků, nelze v daném sporu považovat za majetkově významné zvýhodnění žalované. Byt užívaný žalovanou byl přidělen žalobci jako byt státní. Pokud snad následně po vzdání se práva nájmu k bytu žalobcem došlo k trasformaci tohoto dříve státního bytu na byt družstevní, (což ovšem z obsahu spisu nevyplývá), čímž by, jak žalobce namítá, žalovaná získala tržní hodnotu převoditelnosti členských práv k bytu", nebylo by možno přihlížet ani k této skutečnosti, neboť ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, ke kterému se provádí vypořádání, tvrzená hodnota neexistovala. Jestliže odvolací soud při rozhodování v souladu se zákonem přihlédl k zájmu nezletilého syna účastníků, když další okolnosti pro přikázání rekreačního domku svědčily ve prospěch obou účastníků, nemůže být dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. naplněn.

Podle § 5 odst. l písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být pozemky označeny parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území.

Požadavku citovaného ustanovení rozsudek odvolacího soudu vyhovuje s ohledem na geometrický plán ze dne 20. listopadu 1997, byť tento není dosud v katastru nemovitostí realizován, neboť nic nebrání tomu, aby na základě rozsudku odvolacího soudu a označeného geometrického plánu byla změna zápisu v katastru nemovitostí provedena.

Z uvedeného vyplývá, že i právní posouzení věci odvolacím soudem bylo správné, proto dovolací soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobkyni, která byla v dovolacím řízení úspěšná, žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).



Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2000

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová