22 Cdo 5664/2016
Datum rozhodnutí: 07.02.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., § 229 odst. 4 o. s. ř.



22 Cdo 5664/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce U. I., zastoupeného JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/58, proti žalované E. I. , zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 47, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 148/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 10 Co 490/2015-572, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ):

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále odvolací soud ) usnesením ze dne 14. 10. 2015, č. j. 10 Co 490/2015-572, zastavil v důsledku zpětvzetí odvolání, které podala žalovaná proti rozsudku Okresního soudu Litoměřicích ze dne 1. 4. 2015, č.j. 7 C 148/2003-554, odvolací řízení a žalované uložil povinnost nahradit žalobci v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 7 819 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost vymezila odkazem na § 237 o. s. ř. a uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nesouhlasila s procesním postupem odvolacího soudu, který jí nepředvolal k jednání. Uvedla, že o tomto jednání nebyla informována ani jejím tehdejším zástupcem, který bez konzultace s ní vzal zpět odvolání, s čímž by nesouhlasila. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 2. 6. 2003 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda se jedná o rozhodnutí, u něhož zákon podání dovolání připouští (§ 236 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Právě o jeden z případů upravených v § 229 odst. 4 o. s. ř. jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud zastavil odvolací řízení, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2014, pod číslem 62, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013; obě usnesení jsou rovněž přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).

Jelikož žalovaná napadá dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu , zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání do výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě výroku o meritu věci, nepostačuje pouhá citace § 237 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Kromě povinnosti dovolatele vymezit některé z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř., uplatní se u dovolání směřujícího proti akcesorickým výrokům rovněž hodnotový census obsažený v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Protože výrokem o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není dovolání žalované přípustné ani proti tomuto výroku.

Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2017


Mgr. David Havlík
předseda senátu