22 Cdo 5658/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.



22 Cdo 5658/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně N. K. , zastoupené JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Liškou, advokátem se sídlem v Klatovech, Domažlická 800, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 230/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2016, č. j. 61 Co 97/2016-339, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Klatovech (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 18. 2. 2016, č. j. 6 C 230/2013-327, nařídil žalobkyni a žalovanému podle § 100 odst. 2 o. s. ř. první setkání se zapsanou mediátorkou JUDr. Marcelou Marešovou, Ph.D., MBA, se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Vodičkova 700/32 (výrok I.), oběma stranám uložil povinnost, aby zapsanou mediátorku kontaktovali do 45 dnů od doručení usnesení (výrok II.), a přerušil řízení za účelem prvního setkání se zapsanou mediátorkou na dobu 3 měsíců od vydání usnesení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 18. 3. 2016, č. j. 61 Co 97/2016-339, odvolání žalobkyně odmítl, když v odůvodnění ozřejmil, že podle § 202 odst. 1 písm. m) o. s. ř. není přípustné odvolání proti usnesení, jímž soud nařídil první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2 o. s. ř., o čemž byla žalobkyně poučena. V poučení uvedl, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není dovolání přípustné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. , když se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, neboť § 202 odst. 1 písm. m) o. s. ř. nelze aplikovat na první setkání s mediátorem. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Dovolání žalobkyně je podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. objektivně nepřípustné, neboť proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně pro nepřípustnost, je podle § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost; ostatně o nepřípustnosti dovolání byla žalobkyně zcela správně poučena již odvolacím soudem v napadeném usnesení.

Jelikož je dovolání žalobkyně podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nepřípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2017


Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu