22 Cdo 5532/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



22 Cdo 5532/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Základní organizace českého zahrádkářského svazu číslo 1 , IČO: 670 06 035, se sídlem v Třebíči, Švabinského 782/47, zastoupeného Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem v Třebíči, Oldřichova 159/1, proti žalovanému Ing. B. O. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí č. 22/24, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 164/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016, č. j. 37 Co 288/2014-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Třebíči (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 26. 6. 2014, č. j. 8 C 164/2013-89, určil, že žalobkyně je vlastníkem mostu, zapsaný na LV č. 7704 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, pro katastrální území Ř., který vede z parcely p. č. 243, zapsané na LV č. 3596 na parcelu p. č. 241/1, zapsanou na LV č. 8404, obojí v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, pro katastrální území Ř. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 6. 2016, č. j. 37 Co 288/2014-132, rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Učinil tak, pro v neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to zánik předmětu řízení mostu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. (výrok II.)

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237, který v zákonném znění cituje, aniž však blíže vymezuje přípustnost dovolání. Dovolatel uvádí, že odvolací soud k předmětu tohoto řízení přistoupil ryze formalisticky, bez řádného studia dosud provedených důkazů, a především rozhodl tak, že takovéto rozhodnutí neodpovídá zákonu . Odvolací soud nesplnil povinnost řádně přezkoumat dosud provedené dokazování a řádně neodůvodnil svůj rozdílný závěr od soudu prvního stupně, čímž přispěl k právní nejistotě v právních vztazích. Navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se odvolání žalovaného zamítá a potvrzuje se rozsudek soudu prvního stupně , nebo případně aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů je účastníkům znám, spolu s dovoláním tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné pouze podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 846/2015 (tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) ].

V posuzovaném případě dovolatel řádně neuvádí, které ze shora uvedených hledisek přípustnosti dovolání považuje za splněné. Dovolatel pouze odkazuje na závěry soudu prvního stupně a odvolacímu soudu vytýká, že dostatečně nesplnil svou povinnost přezkoumat dosud provedené dokazování , a že své rozdílné názory od soudu prvního stupně řádně neodůvodnil. Pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačuje k projednání dovolání, neboť dovolatel nevymezil konkrétní předpoklad přípustnosti dovolání u jednotlivých právních otázek, na nichž je usnesení odvolacího soudu založeno. Mají-li být tyto právní otázky posouzeny jinak, neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl Nejvyšší soud odchýlit. Dovolatel tedy nedostál zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání. Z judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].

Ze shora uvedeného se podává, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2017


Mgr. David Havlík předseda senátu