22 Cdo 55/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 120 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



KSPL 54 INS 13869/2010 122 Icm 2373/2011 22 ICdo 55/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně GE Money Leasing, s. r. o. , se sídlem v Brně, Holandská 1006/10, identifikační číslo osoby 60751606, zastoupené Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 406/48, proti žalovanému Ing. V. N. , zastoupenému Mgr. Martinem Seberou, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, jako insolvenčnímu správci dlužnice BPS Poběžovice s. r. o., o vyloučení věci z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 Icm 2373/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice BPS Poběžovice s. r. o ., se sídlem v Poběžovicích, Hostouňská 45, identifikační číslo osoby 25208616, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 13869/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015, č. j. 122 Icm 2373/2011, 104 VSPH 559/2014-326 (KSPL 54 INS 13869/2010), takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2015, č. j. 122 Icm 2373/2011, 104 VSPH 559/2014-326 (KSPL 54 INS 13869/2010), potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2014, č. j. 122 Icm 2373/2011-287, kterým krajský soud zamítl žalobu na vyloučení Stacionární míchárny TRIOLIET SOLOMIX 3 4600 STAT (PN 14479-06) z majetkové podstaty dlužnice BPS Poběžovice, s. r. o.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů jsou účastníkům známy, stejně jako obsah dovolání. Dovolací soud na ně proto s ohledem na § 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále o. s. ř. ), odkazuje.

Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka podle § 237 o. s. ř. v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí ze dne 8. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 1105/2003, a to tím, že nesprávně posoudil okamžik, kdy se samostatná věc může stát součástí věci jiné.

Dovolatelka podává dovolání podle § 241a o. s. ř. z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně i odvolací soud podle ní nesprávně vyložily zmíněné rozhodnutí, podle kterého nelze uložit povinnost vydat věc, která se stala součástí věci hlavní, jestliže by se tím věc hlavní funkčně znehodnotila. Ačkoli v řízení vyšlo najevo, že se míchárna měla stát neoddělitelnou součástí bioplynové stanice, nebyla bioplynová stanice nikdy funkční. Odejmutím míchárny by proto ve smyslu odkazované judikatury nemohlo dojít k funkčnímu znehodnocení bioplynové stanice, z čehož plyne, že míchárna není její součástí. Z toho důvodu dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud vyloučil míchárnu z majetkové podstaty dlužnice, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je nepřípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.

Skutkové námitky nejsou od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení přípustné. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).

Dovolání spočívá v polemice se závěrem, že sporná věc (míchárna) se stala (podle zjištění soudu prvního stupně neoddělitelnou) součástí věci hlavní (bioplynové stanice) a že tak pozbyla charakter samostatné věci. Dovolací soud opětovně konstatoval, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či o její součást, vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně. Dovolací soud tak může úvahu soudů přezkoumávat jen z toho hlediska, zda v nalézacím řízení byla vzata do úvahy všechna zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5113/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2008, sp. zn. 22 Cdo 1506/2008, publikované, stejně jako další uváděná rozhodnutí dovolacího soudu, na www.nsoud.cz ). Námitky proti skutkovým závěrům, které soud učinil na základě znaleckého posudku, jsou v dovolacím řízení nepřípustné.

Dovolací soud souhlasí s dovolatelkou, že se míchárna nemohla stát součástí bioplynové stanice dříve, než se bioplynová stanice stala samostatným předmětem práva. Neakceptuje však úvahu dovolatelky, že stavba nemůže být samostatným předmětem práv dříve, než se stane funkční. K okamžiku vzniku stavby pro účely soukromého práva odkazuje dovolací soud na ustálenou rozhodovací praxi, která jednoznačně připouští, že stavba může být samostatným předmětem práva i dříve, než se stane funkční (např. usnesení ze dne 26. září 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007, rozsudek ze dne 20. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1135/2005, a další). Rozhodující je, že může být předmětem právních vztahů; přitom je jasné, že i rozestavěnou bioplynovou stanici lze např. prodat. I nezkolaudovaná a dosud nefunkční stavba bioplynové stanice tak může být samostatným předmětem právních vztahů a mít své součásti. Úvahu nalézacích soudů proto dovolací soud neshledal zjevně nepřiměřenou, ani rozpornou se svou ustálenou rozhodovací praxí.

Nepřípustné dovolání dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s ustanovením § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2015


JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu