22 Cdo 533/2015
Datum rozhodnutí: 23.07.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



22 Cdo 533/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. D. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti žalovanému M. D., zastoupenému JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 1294, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 143/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2014, č. j. 20 Co 284/2014-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Okresní soud v Náchodě (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 1. dubna 2014, č. j. 5 C 143/2013-72, zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 747/4 zahrada, zapsaného na LV č. 78 pro Katastrální území a obec J., u katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. října 2014, č. j. 20 Co 284/2014-124, rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc aby mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Přesto, že dovolatel tvrdí, že důvodem jeho dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, směřují jeho námitky především do hodnocení důkazů nalézacími soudy. Sporuje skutková zjištění nalézacích soudů a předkládá vlastní skutkové závěry, na základě kterých věc jinak právně hodnotí.
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz ). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz ).
Namítá-li dovolatel, že soudy měly z provedených důkazů učinit jiný skutkový závěr, tedy jinak hodnotit provedené důkazy, nutno konstatovat, že těmito námitkami nebyl uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobce neprokázal nabytí vlastnického práva na základě kupní smlouvy ze dne 5. října 1965, ani darovací smlouvy ze dne 11. února 2005. Odvolací soud neuzavřel (jak tvrdí dovolatel), že by k pozbytí vlastnického práva právních předchůdců žalobce došlo na základě změny hranice při technicko-hospodářském mapování . Podle odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že sporný pozemek se stal na základě rozdělení původního pozemku parc. č. 469/2 součástí pozemku parc. č. 747/3, a jako takový ho v dobré víře užívali právní předchůdci žalovaného a následně sám žalovaný. Rozhodnutí odvolacího soudu proto není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2005, sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, a podle kterého obnova katastrálního operátu (a obdobně i obnova operátu evidence nemovitostí) nemá vliv na hmotně právní vztahy k nemovitosti a nemůže měnit vlastnictví k nim .
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2015

Mgr. David Havlík
předseda senátu