22 Cdo 5154/2016
Datum rozhodnutí: 08.11.2016
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.



22 Cdo 5154/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. P. , zastoupeného Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Branická 659/107, proti žalovaným 1) S. B. , zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29, 2) Mgr. M. M. , 3) L support s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Vinohradská 111/109, identifikační číslo osoby 27599591, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 1/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016, č. j. 91 Co 25/2016-94, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 3 751 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Libora Michalce, advokáta se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ):
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 13. 10. 2015, č. j. 23 C 1/2015-55, zastavil řízení (výrok I.), žalované 1) uložil povinnost nahradit žalobci v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 11 164 Kč (výrok II.), ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobci vrátil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok IV.).

Městský soud v Praze (dále odvolací soud ) usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 91 Co 25/2016-94, k odvolání žalované 1) usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalované 1) v obecné pariční lhůtě k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 10 164 Kč (výrok I.), dále odmítl odvolání žalované 1) směřující proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to výslovně proti výrokům I. a III., podal žalobce dovolání. V něm se neztotožnil se způsobem, jakým odvolací soud v poměrech projednávané věci na rozhodování o nákladech řízení aplikoval § 146 odst. 2 o. s. ř. Namítal, že odvolací soud nesprávně použil kritérium procesního zavinění na zastavení řízení obsažené ve větě první citovaného ustanovení, ač bylo na místě přihlédnout k větě druhé téhož zákonného ustanovení. Přípustnost dovolání odůvodnil s ohledem na poučení odvolacího soudu, jenž v písemném vyhotovení dotčeného usnesení uvedl, že je proti němu dovolání přípustné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě aby jej v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) označila dovolání s odkazem na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za nepřípustné.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání žalobce, jakož i vyjádření žalované 1) k tomuto dovolání, jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, zabýval se tím, zda se jedná o rozhodnutí, u něhož zákon dovolání připouští (§ 236 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, jež bylo publikováno pod č. 80/2014, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (je rovněž přístupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách dovolacího soudu www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud vyložil, že za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. je od 1. 1. 2013 dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle § 238 o. s. ř. ) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. Dovolatel od uvedeného data může napadnout rozhodnutí odvolacího soudu toliko v několika, popřípadě i v jediném, výroku, přičemž se nutně nemusí jednat o výrok ve věci samé či o výrok procesního charakteru, kterým bylo o žalobě rozhodnuto jiným způsobem (například výrok o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby). Vždy ovšem platí, že dovolatel je povinen řádně vymezit předpoklady přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), která se rovněž posuzuje i z pohledu naplnění hodnotového censu [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, jež bylo publikováno pod číslem 5, ročník 2014, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání odepřely.

V projednávané věci žalobce napadl dovoláním výroky I. a III. usnesení odvolacího soudu. Výrokem I. byla žalobci změnou usnesení soudu prvního stupně uložena povinnost nahradit žalované 1) náklady prvostupňového řízení ve výši 10 164 Kč. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože se v případě částky, o níž bylo rozhodnuto pod výrokem I. jedná o peněžit plnění do 50 000 Kč, není dovolání žalobce ze zákona (objektivně) přípustné. Přípustné není dovolání ani proti výroku III. Rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, založil odvolací soud s odkazem na § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. na závěru, že žalobce neměl s odvoláním v řízení před odvolacím soudem procesní úspěch a odvolání žalované 1), k jehož podání nebyla subjektivně legitimována, muselo být odmítnuto. Pokud by byl žalobce v odvolacím řízení úspěšný, pak by proti žalované 1) měl s přihlédnutím k obsahu spisu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 875,50 Kč [1/2 mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 250 Kč - § 2 odst. 1, § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši 300 Kč - § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, včetně náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 325,50 Kč]. Ani tato částka hodnotového censu 50 000 Kč nedosahuje.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná 1) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 8. listopadu 2016

Mgr. David Havlík
předseda senátu