22 Cdo 5039/2008
Datum rozhodnutí: 26.05.2010
Dotčené předpisy: § 135c obč. zák., § 151o odst. 3 obč. zák.




22 Cdo 5039/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobců: a) M. K., b) V. F., obou zastoupených JUDr. Lubošem Tichým, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 57, proti žalovaným: 1) ing. P. V., 2) M. P. , 3) P. V zastoupeným JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, o vypořádání nároků z neoprávněné stavby a o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 140/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2007, č. j. 25 Co 293/2007, 25 Co 294/2007-122, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Benešově (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. února 2007, č. j. 5 C 140/2006-82, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali: a) zřízení věcného břemene práva stavby rekreační chaty, její opěrné zdi, studny, jímky, plotu, kůlny, výběhu pro psa s betonovými základy, podezdívky plotu, pilíře nízkého napětí a zastřešeného sezení na pozemcích p. č. 3522/2 a 3522/3 v k. ú. N., obec Nespeky, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 918 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, s tím, že stavby jsou vyznačeny v geometrickém plánu, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, za jednorázovou náhradu 25.000,- Kč pro každého vlastníka těchto staveb , b) zřízení věcného břemene práva chůze a vjezdu na pozemcích p. č. 3522/2 a 3522/3 v k.ú. N., obec Nespeky, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 918 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, a to pro každého vlastníka stavby rekreační chaty, její opěrné zdi, studny, jímky, plotu, kůlny, výběhu pro psa s betonovými základy, podezdívky plotu, pilíře nízkého napětí a zastřešeného sezení, které jsou umístěny na pozemcích p. č. 3522/2 a 3522/3 v k. ú. N., obec Nespeky, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 918 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, a jsou vyznačeny v geometrickém plánu, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, za jednorázovou náhradu 10.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 26. září 2007, č. j. 25 Co 293/2007, 25 Co 294/2007-122, k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnili dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Žalobci v dovolání vymezili otázku zásadního právního významu tak, zda požívá právní ochrany postup žalovaných spočívající v udělení a popření souhlasu žalovaných se stavbou .
Bez ohledu na skutečnost, že takto vymezená otázka nemůže zakládat otázku zásadního právního významu pro svou obecnost, když navíc není zřejmé, jakým konkrétním způsobem by se mělo její řešení promítnout do poměrů souzené věci, nemůže být dovolání přípustné z žalobci uváděných důvodů již proto, že nepředstavuje polemiku s právním závěrem odvolacího soudu, ale s jeho jedním dílčím skutkovým zjištěním.

Dovolatelé naznačují, že odvolací soud nesprávně zohlednil ve svém rozhodnutí skutečnost, že žalovaní udělili žalobcům souhlas se stavbou, který následně popřeli . Na tomto zjištění však odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Naopak v odůvodnění svého rozsudku několikrát zdůraznil, že žalobci vystavěli chatu a další stavby na pozemcích vlastníků těchto pozemků bez jejich souhlasu (tj. bez souhlasu žalovaných) a současně bez stavebního povolení. Tím, že dovolatelé na odlišných skutkových závěrech budujÍ jiný názor na posouzení důvodnosti jimi uplatněného nároku, nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňují tak ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; skutková zjištění u dovolání přípustného podle uvedeného zákonného ustanovení nepodléhají přezkumu dovolacím soudem (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky http://nalus.usoud.cz ).

Již z tohoto důvodu jsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání; nicméně pro úplnost dovolací soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Posouzení prvního z nároků uplatněných žalobci jakožto vlastníky neoprávněné stavby je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. listopadu 2007, sp. zn. 22 Cdo 2764/2007, uveřejněným v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5484, podle kterého podá-li vlastník neoprávněné stavby žalobu na zřízení věcného břemene na pozemku žalovaného, který se řešení vztahu mezi účastníky nedomáhá, je soud vázán žalobním návrhem tak, že nemůže rozhodnout ani o odstranění stavby ani o jejím přikázání vlastníku pozemku. Takovým návrhem není vázán do té míry, že by nemohl zřídit věcné břemeno v jiném rozsahu nebo na jiném místě, než je navrhováno, popř. sám rozhodnout o náhradě za zřízení věcného břemene. Není jím vázán ani potud, že může uspořádat poměry mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku i jinak , např. přikázáním pozemku stavebníku - to ovšem za předpokladu souhlasu vlastníka pozemku. Uvedený návrh může soud také zamítnout.

Pokud vyšly nalézací soudy ze zjištění, která nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, že žalobci předmětné objekty postavili bez souhlasu vlastníků pozemků (žalovaných), přičemž tyto objekty jsou umístěny zcela na pozemcích žalovaných, ke stavbě došlo bez stavebního povolení, žalovaní jakožto podíloví spoluvlastníci s umístěním staveb kategoricky nesouhlasí a před správními orgány probíhá řízení o odstranění stavby, nelze zamítnutí žaloby o zřízení věcného břemene opírající se o podrobné a vyčerpávající odůvodnění odvolacího soudu považovat za rozporné s hledisky naznačenými ve výše uvedeném rozhodnutí dovolacího soudu.

I druhý uplatněný nárok na zřízení práva nezbytné cesty (§ 151o dost. 3 obč. zák.) vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 22. ledna 2008, sp. zn. 22 Cdo 442/2007, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 9, str. 333 vyslovil dovolací soud názor, podle kterého okolnost, že zřízení práva cesty přes přilehlý pozemek se domáhá vlastník nepovolené či neohlášené stavby, který si k ní nezajistil přístup, je zásadně důvodem, pro který by soud věcné břemeno cesty zřídit neměl.

Ve vztahu k dovolací námitce, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud uvádí, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 a na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu ČR www.nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatelé však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezili a tato se nepodává ani z obsahu dovolání.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř., když procesně úspěšným žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu