22 Cdo 5017/2009
Datum rozhodnutí: 28.01.2010
Dotčené předpisy: § 239 o. s. ř.



22 Cdo 5017/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně M. Ch ., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. Ch ., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 215/2007, o dovolání znaleckého ústavu: A. s. Z. ú. s. r. o., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2009, č. j. 21 Co 262/2009-383, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Hradci Králové (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 31. března 2009, č. j. 11 C 215/2007-364, přiznal znaleckému ústavu odměnu za vypracování znaleckého posudku ve výši 102.688,- Kč.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen odvolací soud ) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že znaleckému ústavu přiznal znalečné ve výši 42.665,- Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadl znalecký ústav dovoláním, jehož přípustnost dovozoval podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a uplatnil dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. července 2009.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 15. února 2007, sp. zn. 22 Cdo 561/2007 (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4801) vyložil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o znalečném není dovolání přípustné. Od těchto závěrů pak neshledal dovolací soud důvod se odchýlit ani v souzené věci, neboť přípustnost dovolání proti uvedenému typu rozhodnutí nebyla založena ani novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (k tomu srovnej např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1873).

K dovolacím námitkám lze pro úplnost poznamenat, že dovolání nemůže být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. V tzv. řízení sporném, v němž jde o to, rozhodnout spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok, uplatněný žalobou, o kterém má být věcně rozhodnuto (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1997, sešit 11, pod pořadovým č. 88, str. 258); v daném případě je proto věcí samou vypořádání společného jmění účastníků.

Důvodným pak není ani poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. 7 As 16/2006 ( www.nssoud.cz ), neboť jeho obsahem není nic, co by vylučovalo výše uvedené závěry dovolacího soudu. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí toliko uvedl, že je zajištěna dostatečná ochrana před nesprávným rozhodnutím soudu rozhodujícího o odměně znalce v občanskoprávním řízení, a to druhostupňovým orgánem, a tedy odvoláním ke krajskému soudu dle ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contrario, případně i dovoláním dle § 236 a násl. o. s. ř., jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky pro použití tohoto mimořádného opravného prostředku , podmínky přípustnosti dovolání však v daném případě splněny nebyly. Ostatně i sám Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku nepovažoval rozhodnutí o odměně znalce za rozhodnutí ve věci samé, ale za rozhodnutí o nákladech řízení .

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání znaleckého ústavu podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a ze skutečnosti, že žalobkyni ani žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2010 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu