22 Cdo 5/2001
Datum rozhodnutí: 26.04.2001
Dotčené předpisy:




22 Cdo 5/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. C., zastoupené advokátkou, proti žalované Mgr. J. L., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 138/99, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2000, č. j. 22 Co 392/2000-59, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2000, č.j. 22 Co 392/2000-59, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 1. srpna 2000, č. j. 14 C 138/99-48, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 181/98.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2000, č. j. 22 Co 392/2000-59, odvolání žalované proti výše uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 odmítl jako opožděně podané.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání výslovně z důvodů, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 OSŘ, že řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. a), b) a c) OSŘ]. Z obsahu dovolání však vyplývá, že se dovolává i nesprávného právního posouzení věci podle § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ. Namítá, že již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně uvedla, že usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno jejímu zástupci - advokátovi 30. 8. 2000. Z doručenky dopisu podaného na poště P. 18. 8. 2000 je zjistitelné, že 21. 8. 2000 při doručování této zásilky byl její zástupce nezastižen a zásilka byla uložena na poště. Její zástupce se v době doručování 21. 8. 2000 v místě doručování nezdržoval, neboť v době od 20. 8. 2000 do 29. 8. 2000 byl na dovolení mimo území ČR, takže podmínky pro naplnění zákonné domněnky doručení uvedené v § 46 odst. 2 OSŘ nebyly splněny. Odvolací soud svým postupem nedal žalované možnost, respektive ji odňal, ke splnění důkazní povinnosti. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že dovolání je neurčité, neboť v něm není správně označen soud, proti jehož rozhodnutí směřuje, dále, že z dovolání plyne, že je podává žalobkyně, přestože tak činí žalovaná, a že dovolání není ani důvodné. Zástupce žalované měl možnost si zásilku vyzvednout v patnáctidenní úložní lhůtě, mohl pro dobu dovolené zajistit doručení prostřednictvím své sekretářky, případně dát poště pokyn, aby zásilky vrátila zpět z důvodu, že se v místě své advokátní kanceláře nezdržuje, rovněž mohl požádat o prominutí zmeškání lhůty, což neučinil. Nešlo tedy o skutečnost, že by nesprávným postupem soudu byla zástupci žalované odňata možnost jednat před soudem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a že je přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle § 204 odst. 1 věta první OSŘ odvolání se podává do patnácti dnů ode doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Odvolací soud při rozhodování vyšel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo zástupci žalované doručeno dne 21. srpna 2000 uložením na poště podle § 46 odst. 2 OSŘ, takže patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala běžet dne 22. srpna 2000 a uplynula dne 5. září 2000. Odvolání však bylo podáno na poštu dne 6. září 2000, tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty.

Podle § 46 odst. 2 OSŘ nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Předpokladem náhradního doručení podle posledně uvedeného ustanovení je, že adresát se v době doručení (tj. určitého dne) skutečně zdržuje v místě doručování. Je-li tento předpoklad splněn, pak jde adresátu plně k tíži, že si zásilku nevyzvedl. O takový případ v dané věci nejde.

Z obsahu spisu je zřejmé, že zásilka obsahující usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. srpna 2000, č. j. 14 C 138/99, doručovaná zástupci žalované, byla dne 21. srpna 2000 uložena na poště B. Zástupce žalované se však dne 21. srpna 2000 v místě doručování nezdržoval, neboť jak bylo zjištěno z jeho výpovědi u Městského soudu v Brně 5. 4. 2001 a fotokopie jeho cestovního pasu, dne 20. srpna 2000 opustil území ČR za účelem dovolené v Chorvatsku, z níž se vrátil v nočních hodinách z 29. 8. 2000 na 30. 8. 2000. Jestliže se zástupce žalované 21. 8. 2000 v místě doručování nezdržoval, nelze náhradní doručení usnesení soudu prvního stupně uložením u pošty uvedeného dne považovat za řádné doručení. K řádnému doručení došlo dne 30. srpna 2000, kdy si zástupce žalované osobně zásilku vyzvedl na poště. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala běžet s ohledem na § 57 odst. 1 OSŘ dne 31. srpna 2000 a uplynula dne 14. září 2000. Odvolání podané na poštu dne 6. září 2000 tedy bylo podáno včas. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že zástupce žalované měl možnost vyzvednout zásilku na poště v patnáctidenní úložní lhůtě, počítané od 22. 8. 2000, případně v této lhůtě podat i odvolání, jak se mylně domnívá žalobkyně. Lhůta k podání odvolání začíná běžet následující den poté, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, kterou je pouze řádné doručení rozhodnutí (§ 57 odst. 1, § 204 odst. 1 OSŘ).

Z uvedených důvodů došlo objektivně k vadě odvolacího řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tím byly naplněné dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. b) a d) OSŘ. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2001

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu