22 Cdo 4971/2007
Datum rozhodnutí: 10.09.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 4971/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. K. a b) K. K., zastoupených advokátkou, proti žalované Š. Ch., zastoupené advokátem, o zdržení se zásahů do vlastnického práva a o stanovení povinnosti k odvrácení škody, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 173/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 25 Co 30/2007-40, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.525,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.


O d ů v o d n ě n í :


Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.


Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č. j. 25 Co 30/2007-40, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře (dále soud prvního stupně ) ze dne 14. listopadu 2006, č. j. 8 C 173/2006-13.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.





Žalobci nesouhlasili s důvody dovolání žalované. Podle nich odvolací soud rozhodl správně.


Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Připomíná se, že v tomto dovolacím řízení bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.


Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu by v dané věci mohlo být přípustné jedině podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy při naplnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Tyto předpoklady však naplněny nejsou, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, které je v zásadě procesní povahy (stojí na shledání předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání) není v rozporu s judikaturou nalézacích soudů ani soudu dovolacího a nemůže jít ani o případ řešení otázky hmotněprávní povahy.


Dovolací soud dospěl k závěru, že podmínky vydání rozsudku pro zmeškání byly naplněny. Soudy obou stupňů nepostupovaly v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 986/2003, neboť byly dodrženy podmínky řízení ve smyslu § 103 a násl. o. s. ř. a žaloba včetně uplatněných žalobních návrhů (tzv. petitů) zjevně netrpěla vadami, které by bránily rozhodnutí ve věci. Dovolací soud také akceptuje soudní praxi neodporující názor, že prvý z petitů odpovídá nároku podle § 127 obč. zák. a druhý nároku podle § 417 obč. zák., přičemž se vzájemně nevylučují, a že z hlediska podmínek pro vydání předmětného rozsudku případná potřebná ingerence správního orgánu při realizaci eventuálního výkonu rozhodnutí není sama o sobě relevantní.


S ohledem na výše uvedené dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátkou (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobcům představují odměnu advokátky za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 2. 925,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, celkem 3. 525,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 § 167 odst. 2 o. s. ř.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.


V Brně dne 10. září 2009


JUDr. František B a l á k , v. r.


předseda senátu