22 Cdo 4947/2009
Datum rozhodnutí: 11.01.2010
Dotčené předpisy:





22 Cdo 4947/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně B. V., proti žalované o. M., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 16 C 1/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 27. února 2009, č. j. 36 Co 499/2008-27, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Děčíně ( soud prvního stupně ) usnesením ze dne 1. října 2008, č. j. 16 C 1/2008-16, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 16 C 83/2000 a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka Liberec ( odvolací soud ) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 27. února 2009, č. j. 36 Co 499/2008-27, potvrdil usnesení Okresního soudu v Děčíně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně po uplynutí objektivní tříleté lhůty počítané od právní moci obnovou napadeného rozhodnutí (§ 233 odst. 2 občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř. /). Řízení vedené u Okresního soudu v Děčíně skončilo rozsudkem uvedeného soudu ze dne 9. dubna 2002, č. j. 16 C 83/2000-72, který nabyl právní moci dne 5. 6. 2002. Žalobkyně, která byla v řízení zastoupená advokátem, nepodala, jak sama uvádí, na jeho radu proti rozsudku odvolání, i když důkaz znaleckým posudkem, který bez své viny nemohla použít v řízení před soudem prvního stupně, mohla použít již v odvolacím řízení. Teprve dne 20. 6. 2008 podala žalobu na obnovu řízení poté, co se dozvěděla od právního zástupce o důvodu obnovy. Proto považovala za splněnou subjektivní tříměsíční lhůtu ve smyslu § 233 odst. 1 o.s. ř. Žalobu podala po uplynutí tříleté objektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, která počala běžet od právní moci napadeného rozhodnutí a skončila dne 6. 6. 2005, přičemž se nejednalo o situaci uvedenou v § 233 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že žaloba na obnovu řízení podaná po uplynutí objektivní lhůty je opožděná, to i tehdy, kdyby v té době ještě běžela lhůta subjektivní. Zmeškání lhůt nelze prominout (§ 235 odst. o. s. ř.).


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost je opřena o § 238 a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. )


a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.


Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.


Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.


Dovolání není přípustné.


Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy,


a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2


o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .


V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadené usnesení však takovým rozhodnutím není. Rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku včasnosti podání žaloby na obnovu řízení v souladu s právní úpravou v § 233 odst. 1 a 2 o. s. ř., jejíž výklad nevzbuzuje žádné pochybnosti (srov. Občanský soudní řád. Komentář Praha: C. H. Beck, 7. vydání, 2006, II. díl, s.1214).


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalované náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobkyni právo, nevznikly (§ 243b odst. 5,


§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 11. ledna 2010


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu