22 Cdo 4920/2007
Datum rozhodnutí: 20.05.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 4920/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) D. A., 2) L. A., oběma zastoupeným advokátkou, 3) nezl. E. A., zastoupené advokátem 4) nezl. J. A., zastoupenému advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 5/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 36 Co 27/2007-209, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.194,75,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.


III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


S t r u č n é o d ů v o d n ě n í:


Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2007, č. j. 36 Co 27/2007-209, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále soud prvního stupně ) ze dne 14. 9. 2006, č. j. 13 C 5/2001-181, jímž byla zamítnuta žaloba o zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníka garáže na pozemku parc. č. 412/5 v kat. území K., zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1902, spočívající v právu jízdy a chůze přes přilehlý pozemek parc. č. 412/1, zapsaný tamtéž na LV č. 1894 pro obec P. a kat. území K., tak, jak je vyznačeno v geometrickém plánu Ing. M. Ř. ze dne 29. 1. 2001, za úplatu v částce 10 848,- Kč.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.


Žalovaní 1) a 2) navrhli odmítnutí dovolání s tím, že žalobce žádnou otázku zásadního právního významu nenastolil, případně ji ani jasně a srozumitelně neformuloval. Žalovaní 3) a 4) se k dovolání nevyjádřili.


Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.


Dovolací soud považuje dovolání žalobce, které by mohlo být přípustné jedině podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ za nepřípustné a odkazuje na běžnou judikaturu Nejvyššího soudu, prezentovanou např. usnesením ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen Soubor rozhodnutí) pod C 103. Podle uvedeného rozhodnutí nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti.


Přestože žalovaní navrhují, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto již proto, že v něm není vymezena žádná otázka zásadního právního významu, dovolací soud má za to, že ji dovolatel, byť ne zcela výstižně formuloval. Jde o otázku, zda je možné, aby soud nevyhověl žalobě na zřízení nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku (dále ObčZ ), přestože je zjištěno, že jediný možný přístup ke stavbě žalobce vede přes přilehlý pozemek žalovaných. Příslušná právní úprava dává na položenou otázku jednoznačnou odpověď. Podle § 151o odst. 3 ObčZ není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že soud podle konkrétních okolností případu žalobě může ale i nemusí vyhovět.


Nad rámec stručného odůvodnění postačujícího k odmítnutí dovolání dovolací soud navíc poznamenává, že příkladem zamítnutého návrhu v daném kontextu je například cesta k tzv. černé stavbě. K tomu srovnej rozsudek ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 22 Cdo 442/2007, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 5764, podle kterého okolnost, že zřízení práva cesty přes přilehlý pozemek se domáhá vlastník nepovolené či neohlášené stavby, který si k ní nezajistil přístup, je zásadně důvodem, pro který by soud věcné břemeno cesty zřídit neměl. Podle konkrétních okolností tomu obdobně může být i v případech dalších, např. u staveb neoprávněných, dočasných či provizorních nebo i v případech, kdy by újma vzniklá zřízením práva nezbytné cesty vlastníkovi pozemku převyšovala újmu vzniklou vlastníkovi stavby odepřením takového práva.


S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny, proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.





Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem žalovanými 1) a 2) vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Tyto náklady představují odměnu advokáta za zastoupení žalovaných 1) a 2) v dovolacím řízení, která činí podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 2.925, Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % (§ 137 odst. 3 OSŘ), celkem 4.194,75,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4) vychází z toho, že jim žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1) a 2) podal návrh na výkon rozhodnutí.


V Brně dne 20. května 2009


JUDr. František B a l á k, v. r.


předseda senátu