22 Cdo 4912/2008
Datum rozhodnutí: 17.08.2010
Dotčené předpisy: § 6,9,12 předpisu č. 72/1994Sb.




22 Cdo 4912/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. K., zastoupené JUDr. Aloisem Deutschem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, proti žalovanému Ing. F. S., zastoupenému JUDr. Antonínem Kočendou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Františkánská 172, o odvolání samosprávy společenství a určení samosprávy jiné, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 4/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. listopadu 2006, č. j. 59 Co 140/2006-127, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Uherském Hradišti ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 5 C 4/2005-88, zamítl výrokem pod bodem I. žalobu na odvolání Samosprávy vlastníků bytů Sídliště 815, Uherský Ostroh, a určení samosprávy jiné. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek Sídliště 815, Uherský Ostroh, IČ 26312361, ze dne 26. 4. 2004, týkající se komplexní rekonstrukce domu, ve znění uvedeném ve výroku rozsudku, je platné a zavazuje vlastníky jednotek uvedeného domu, a že žalobkyně je proto povinna výkon takového usnesení, mimo provedení výměny oken u svého bytu a odstranění balkonu, strpět. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. listopadu 2006, č. j. 59 Co 140/2006-127, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. potvrdil a ve výroku pod bodem II. rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl; rozhodl i o nákladech řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, a to do potvrzujícího výroku, kterým odvolací soud potvrdil výrok I. soudu prvního stupně. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I. a na něj navazující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.


Dovolání není přípustné.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.


V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalobkyně se žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá.

V dané věci soudy zamítly žalobu, kterou se žalobkyně domáhala odvolání samosprávy vlastníků bytů a určení samosprávy jiné s tím, že zákon [viz zejména § 9 odst. 8 a 12 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)] neumožňuje soudu odvolávat a určovat orgány společenství vlastníků jednotek. S tímto základním závěrem, o který se zamítavá rozhodnutí opírají, dovolatelka nijak nepolemizuje, zejména neuvádí zákonná ustanovení, o která by soud mohl požadované rozhodnutí opřít; i kdyby její výtky vůči orgánům společenství byly důvodné, soud by je odvolat a nahradit jinými bez zákonného zmocnění nemohl.

K tvrzení, že dovolatelka se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu společenství vlastníků domu a dovolatelce nahradit škodu na jejím bytě v podobě úhrady nové elektroinstalace v bytovém jádru se poznamenává, že o takové povinnosti soudy nerozhodovaly; měla-li dovolatelka zato, že i tyto věci učinila předmětem řízení, měla možnost žádat o vydání doplňujícího rozsudku (§ 166 o. s. ř.), v dovolacím řízení tyto otázky již řešit nelze.


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2010 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu