22 Cdo 4909/2008
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 126 odst. 1 obč. zák.





22

Cdo 4909/2008



ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce
B. V.
, zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 25, proti žalované
Obci Veselá,
IČ: 276243, sídlem Veselá, Veselá 56, zastoupené JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 442/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. června 2008, č. j. 24 Co 248/2006-219, takto :


Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. června 2008, č. j. 24 Co 248/2006-219,
se ruší
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se v předmětné věci domáhal uložení povinnosti žalované vyklidit stavební materiál z pozemků parc. č. 34/7 a č. 592/2 v k. ú. Veselá u Semil a uvést je do původního stavu zatravněním do 6 měsíců od právní moci rozsudku . Žalovaná jako vlastnice pozemků, které jsou místními komunikacemi a které prochází mezi pozemky žalobce, tyto komunikace v roce 1995 při jejich rekonstrukci rozšířil z původní šíře 2,9 m na šíři 3 4 m na úkor pozemků žalobce. Profil cesty sestává z dvou vrstev kameniny bez penetrace. V průběhu řízení se pro posouzení věci stala rozhodnou otázka, zda jednotné zemědělské družstvo v době, kdy mělo pozemky žalobce sdruženy v družstevním užívání, mohlo na těchto pozemcích zřídit účelovou komunikaci.



Nalézací soudy byly v řízení vázány obsahem rozhodnutí dovolacího soudu vydaného v této věci dne 30. května 2005, č. j. 22 Cdo 1553/2004-155, potud, že právo družstevního užívání pozemků podle zákonů č. 49/1959 Sb. a č. 122/1975 Sb., zahrnovalo v sobě i právo družstva zřídit na sdruženém pozemku účelovou komunikaci, tzn. že družstvo bylo oprávněno zřídit účelovou komunikaci, která by sloužila ke spojení jeho staveb nacházejících se na sdružených pozemích anebo sdružených pozemků s ostatními pozemními komunikacemi. Pokud byla účelová komunikace družstvem na sdruženém pozemku platně zřízena, pak ani zánik družstevního práva užívání tohoto pozemku, nemohl vést k zániku účelové komunikace.


Dovolací soud v rušícím rozhodnutí poukázal na skutečnost, že v daném případě žalobce označil pozemek žalované parc. č. 1040 v žalobě jako místní komunikaci. Otázkou, zda o místní komunikaci skutečně jde, se soudy obou stupňů nezabývaly. Přitom pro závěr o tom, zda se na sousedních pozemcích žalobce parc. č. 37/4 a 592/2 nachází účelová komunikace, je existence místní komunikace významná. To proto, že teprve na základě tohoto zjištění lze uvažovat o tom, zda na sdružených pozemcích sousedících s místní komunikací mohlo zemědělské družstvo zřídit komunikaci účelovou, tedy zda vůbec šlo o cestu vykazující znaky pro účelovou komunikaci zákonem předpokládané, nebo zda šlo jen o stav, kdy družstvo sice tolerovalo užívání sdružených pozemků jako komunikace, avšak nad rámec jeho oprávnění vyplývajícího z práva družstevního užívání pozemku (nemohlo by jít ani o platný konkludentní úkon). Podle skutkového zjištění totiž byly předmětné pozemky žalobce užívány zčásti jako komunikace v celé její šíři vedoucí vedle pozemku žalované parc. č. 1040, ale také zčásti se komunikace nachází na pozemku parc. č. 1040 a pozemcích žalobce. Proto bude nutno řešit také otázku, zda i vzhledem k této skutečnosti lze o účelové komunikaci uvažovat. Jelikož soudy obou stupňů otázku pozemku parc. č. 1040 jako místní komunikace pominuly, je předčasný jejich závěr, že se na pozemcích žalobce parc. č. 37/4 a 592/2 nachází účelová komunikace.


Okresní soud v Semilech (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 24. ledna 2006, č. j. 6 C 442/2000-185, uložil žalované povinnost vyklidit stavební materiál z pozemků parc. č. 34/7 a č. 592/2 v k. ú. Veselá u Semil a uvést je do původního stavu zatravněním do 6 měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. S podrobnou argumentací uvedenou v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že na pozemku parc. č. 1040 v k. ú. Veselá je místní komunikace podle § 6 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. Zabýval se pak dále v návaznosti na závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem v jeho rušícím rozhodnutí posouzením, zda družstvo mohlo na sdružených pozemcích zřídit účelovou komunikaci. Vyšel ze zjištění, že v důsledku dlouhodobého užívání došlo k posunu cesty p. č. 1040, která se tak ve sporném úseku ocitla buď částí nebo celou svou šíří na pozemcích p. č. 34/7 a 592/2 . Takto okupované části p. p. č. 34/7 a č. 592/2 byly a jsou užívány veřejně jako cesta, naproti tomu pozemky evidované jako veřejná cesta parc. č. 1040 jsou užívány žalobcem jako zatravněný porost. Nelze proto dovodit, že by na pozemcích žalobce vedla někdy samostatná komunikace vykazující znaky účelové komunikace. V době, kdy pozemky žalobce byly užívány zemědělským družstvem, nedošlo ke zřízení samostatné účelové komunikace, nýbrž šlo o stav, kdy družstvo užívání sdružených pozemků jako komunikace tolerovalo nad rámec svého oprávnění vyplývajícího z práva družstevního užívání.


Krajský soud v Hradci Králové (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16. června 2008, č. j. 24 Co 248/2006-219, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná, neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Podle názoru odvolacího soudu pozemek parc. č. 1040 má povahu účelové komunikace; pozemky parc. č. 34/7 a 592/2 byly v dřívějším období jako sdružené zemědělské pozemky v užívání zemědělského družstva, které mohlo podle tehdy platných předpisů mimo jiné měnit podstatu těchto pozemků a zřizovat na nich stavby. Jestliže proto v rámci tohoto užívání fakticky změnilo trasu původní účelové komunikace nacházející se na parcele č. 1040 na pozemkové parcely č. 34/7 a č. 592/2, čímž změnilo jejich podstatu, stalo se tak oprávněně a zánik družstevního užívání zemědělské půdy na fakticky a právně vzniklém stavu již nemohl nic změnit . Z ustanovení § 19 zákona č. 13/1997 Sb. vyplývá oprávnění každého užívat pozemní komunikace, tedy i účelové veřejné komunikace a tomu koresponduje povinnost vlastníka pozemku strpět užívání svého pozemku nebo jeho části k uvedenému účelu. Jestliže se proto na pozemcích žalobce nachází účelové komunikace, je ve výkonu svého vlastnického práva omezen a nemůže se úspěšně domáhat vyklizení částí svých pozemkových parcel, po nichž nebo přes ně účelová komunikace prochází.



Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a podává jej z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítal, že úvaha odvolacího soudu vedoucí k zamítnutí žaloby a opírající se o možnost přesunu stávající pozemní komunikace není správná již z toho důvodu, že zemědělské družstvo v dřívějším období nezřídilo na pozemcích, které mělo v užívání, žádnou paralelní cestu, ale žalovaná rozšířila stávající cestu nezákonnou stavební úpravou v 90. letech 20. století na pozemky žalobce. Zemědělské družstvo mohlo ve vztahu k pozemkům, které mělo v družstevním užívání, zřídit účelovou komunikaci k zajištění zemědělské výroby, ale pouze na pozemcích, ke kterým takový užívací titul mělo. Vzhledem k tomu, že takový titul nikdy nemělo k cestním pozemkům , o které se jedná, nemohlo žádnou účelovou komunikaci zřídit. Z provedeného dokazování navíc jednoznačně vyplynulo, že v daném případě nejde o komunikaci paralelní k původním cestním pozemkům, ale pouze o komunikaci, která přesahuje pozemkové hranice cestních pozemků . Proto úvaha odvolacího soudu o dosahu práva obecného užívání pozemních komunikací na danou věc nedopadá; žalobce se navíc nedomáhá odstranění komunikace jako celku, ale pouze nezákonných přesahů této komunikace na jeho pozemky. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.


Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. července 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.


Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.



Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelem vymezených dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.


Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.


Soud prvního stupně své rozhodnutí založil mimo jiné na zjištění, že zemědělské družstvo v době, kdy užívalo pozemky žalobce, na nich nezřídilo samostatnou účelovou komunikaci, ale pouze tolerovalo průchod přes pozemky žalobce při faktickém odklonu od pozemní komunikace na pozemku parc. č. 1040. Zjevně tak soud prvního stupně učinil závěr, že se stále jednalo o pozemní komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. 1040, jejíž faktická trasa byla dlouhodobým užíváním zčásti odkloněna na pozemky žalobce, aniž by družstvo jakýmkoliv aktivním jednáním zřídilo novou účelovou komunikaci.


Odvolací soud sice uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, ze kterého odvolací soud také vycházel, v zásadní skutkové okolnosti rozhodné pro právní posouzení věci však odvolací soud vyšel ze zjištění zcela odlišného.



Podle § 213 odst. 1-3 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel.


Odvolací soud oproti soudu prvního stupně vyšel ze zjištění majícího skutkovou povahu, že zemědělské družstvo aktivně změnilo trasu původní účelové komunikace nacházející se na pozemku parc. č. 1040 na pozemky č. 34/7 a č. 592/2. Takové zjištění však soud prvního stupně neučinil a jím zaujatý právní názor z takového zjištění ani nevychází, neboť naopak zohledňuje opačné zjištění, že zemědělské družstvo ve vztahu k účelové komunikaci žádnou aktivní činnost nevyvinulo.


Z protokolu o jednání před odvolacím soudem konaným dne 16. června 2008 se podává, že odvolací soud žádné dokazování neprováděl (ani formou opakování důkazů ani doplněním dokazování). Není proto zřejmé, z čeho čerpal odvolací soud podklady pro výše uvedené zásadní skutkové zjištění, neboť ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není jakkoliv zřejmé, o co odvolací soud tento skutkový závěr opírá. V tomto ohledu je řízení před odvolacím soudem zatíženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.


Odvolací soud se navíc v rovině procesních souvislostí věci žádným způsobem nevypořádal se zásadní námitkou žalobce, uplatněnou již v dřívější fázi řízení, podle které k zásahu do vlastnického práva žalobce rozšířením stávající pozemní komunikace z pozemku parc. č. 1040 na pozemky žalobce nedošlo v době, kdy pozemky žalobce byly v užívání zemědělského družstva, ale až aktivní činností žalované v 90. letech 20. století. V předchozím dovolacím řízení se dovolací soud nemohl uvedenou námitkou zabývat, byť byla v dovolání uplatněna, neboť se jednalo o dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., kde přezkum skutkových okolností sporu nepřichází do úvahy. Tato okolnost však v dalším řízení nezbavila nalézací soudy, po zrušení jejich rozhodnutí, povinnosti se touto námitkou zabývat a v odůvodnění rozhodnutí se s ní vypořádat, neboť se jednalo o námitku pro věcné posouzení důvodnosti žaloby významnou. I potud je tedy řízení před odvolacím soudem postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.



Podle názoru dovolacího soudu však rozhodnutí soudu odvolacího neobstojí ani v rovině své vlastní argumentace.


Podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.


Uvedené ustanovení vymezuje znaky, které musí pozemní komunikace splňovat pro závěr, že se jedná o komunikaci pozemní. Z úvahy odvolacího soudu nevyplývá, že přes pozemky žalobce měla vést samostatná pozemní komunikace, která by : a) sloužila ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitosti, b) ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, c) k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.


Z úvahy odvolacího soudu vyplývá toliko to, že aktivní činností zemědělského družstva mělo dojít ke změně trasy původní účelové komunikace, přičemž vlastníkem pozemku, na kterém se nacházela, a též subjektem, který ji zřídil, nebylo zemědělské družstvo, ale subjekt odlišný. Zjevně se tak nemělo jednat o zřízení nové účelové komunikace splňující znaky vymezené § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., ale o změnu trasy již zřízené pozemní komunikace nacházejí se na pozemku ve vlastnictví odlišného subjektu. Podle názoru dovolacího soudu zemědělské družstvo nebylo oprávněno v rámci práva vyplývajícího z družstevního užívání sdružených zemědělských pozemků změnit trasu již existující pozemní komunikace nacházející se na pozemku jiného subjektu, ve svém důsledku s tím, že by pak již zčásti po své dosavadní trase tato komunikace nevedla, ale mohlo toliko zřídit účelovou komunikaci, která by vedla ke spojení pozemků žalobce s již existující pozemní komunikací. Takový závěr však z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá.


Rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů proto není správné; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 26. ledna 2011
Mgr. Michal K r á l í k, Ph. D., v. r.

předseda senátu