22 Cdo 4861/2007
Datum rozhodnutí: 04.12.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 4861/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému m. M. L., o zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 10 C 189/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2005, č. j. 13 Co 721/2005-75, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 22. prosince 2005, č. j. 13 Co 721/2005-75, potvrdil usnesení Okresního soudu v Chebu ( soud prvního stupně ) ze dne 29. září 2005, č. j. 10 C 189/2005-64, kterým soud prvního stupně výrokem pod bodem I. s odkazem na § 104 odst. 1 občanského soudního řádu ( OSŘ ) zastavil řízení o žalobě ze dne 2. 6. 2005 na zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva podle § 126 občanského zákoníku a doplněné podáním ze dne 19. 7. 2005 , výrokem pod bodem II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v M. L. , a výrokem pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včas, aniž byla zastoupena advokátem, dovolání. Současně požádala soud prvního stupně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta ve smyslu § 30 OSŘ.


Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 4. května 2006, č. j. 10 C 189/2005-103, žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků a usnesením ze dne 25. ledna 2007, č. j. 10 C 189/2005-111, ustanovil k ochraně jejích zájmů v dané věci advokáta, jemuž bylo toto usnesení doručeno 30. 1. 2007. Vzhledem k tomu, že uvedený advokát nejen že dovolání proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu sám nesepsal ani nedoplnil to, které podala sama žalobkyně, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 21. září 2007, č. j. 10 C 189/2005-143, aby tak učinil ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení a současně jej poučil o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možno pokračovat, soud podání odmítne . Na tuto výzvu, která byla uvedenému advokátovi doručena 5. 10. 2007, nebylo z jeho strany, ani ze strany žalobkyně ve stanovené lhůtě reagováno, a proto soud prvního stupně spis doručil 1. 11. 2007 k dalšímu řízení Nejvyššímu soudu.


Podle § 239 odst. 2 písm. a) OSŘ je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ. Podle § 241 odst. 1, 2 a 4 OSŘ musí být dovolatel, pokud sám nemá právnické vzdělání, zastoupen v dovolacím řízení advokátem; dovolání musí být advokátem sepsáno. Podle § 240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podle § 241b odst. 3 OSŘ, dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněn jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedené v § 241 OSŘ, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 OSŘ), běží lhůta podle věty první až od právní moci usnesení, kterým bylo o žádosti rozhodnuto.


V daném případě dovolatelka podala v zákonné lhůtě dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž bylo dovolání přípustné, avšak šlo o dovolání, které nesepsal advokát, přičemž dovolatelka neprokázala, že by sama měla právnické vzdělání. Advokát který byl dovolatelce ustanoven soudem dovolání v zákonné lhůtě resp. ve lhůtě stanovené mu ve výzvě soudu prvního stupně nesepsal ani nedoplnil. Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání trpí vadou, která brání dalšímu postupu dovolacího řízení, a výzva soudu k jejímu odstranění (§ 209 a § 43 OSŘ) nevedla k nápravě; proto podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 OSŘ dovolání žalobkyně odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 4. prosince 2007


JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu