22 Cdo 4854/2007
Datum rozhodnutí: 28.03.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




22 Cdo 4854/2007


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců V. P. , M. J. , a I. J. , proti žalované G. Č., přechodně v Chebu, Pastýřská 2, zastoupené obecným zmocněncem Ing. Stanislavem Vaškem, bytem v Chebu, Pastýřská 2, o určení vlastnictví bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Chebu pod spisovou značkou 17 C 282/2006, o dovolání právního předchůdce žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2007, č. j. 12 Co 177/2007-85, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno [§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )].

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. května 2007, č. j. 12 Co 177/2007-85, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. února 2007, č. j. 17 C 282/2006-70, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že výlučným vlastníkem bytové jednotky č. 1345/8 v domě čp. 1345 v ulici Krátká 3 v Ch., o velikosti 2+1 s příslušenstvím, je žalobce R. P. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podával žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V průběhu dovolacího řízení žalobce 16. 5. 2008 zemřel; dovolací soud proto usnesením ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 22 Cdo 4854/2007-125, podle § 107 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s jeho právními nástupci. Rozsudky soudů obou stupňů i dovolání jsou součástí spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalující strana se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá, a taková otázka neplyne ani z obsahu dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu