22 Cdo 4759/2009
Datum rozhodnutí: 22.11.2011
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 238 odst. 2 o. s. ř.




22 Cdo 4759/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Sedlečko u Soběslavě , identifikační číslo 00667145, zastoupené JUDr. Jaroslavem Benešem, advokátem se sídlem v Soběslavi, Na Pískách 477/II, proti žalovaným: 1) F. P. a 2) I. P. , zastoupeným JUDr. Vladimírou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Sázavská 3/766, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8 C 278/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 2. července 2009, č. j. 15 Co 302/2009-168, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Beneše.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalovaných usnesením ze dne 2. července 2009, č. j. 15 Co 302/2009-168, potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře (dále soud prvního stupně ) ze dne 16. ledna 2009, č. j. 8 C 278/2005-133, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu žalovaných, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Táboře pod čj. 8 C 24/2004 , a žalovaným uložil nahradit žalobci náklady řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a jako důvod uvedli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně zaujala ve svém vyjádření k dovolání nesouhlasné stanovisko.
Podle § 243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky ( Nejvyšší soud ) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
S ohledem na dobu, kdy rozhodl odvolací soud, dovolací soud při projednání dovolání postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném po jeho novelizaci provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.
V dané věci připadala v úvahu přípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ovšem s tím, že podle § 238 odst. 2 o. s. ř. platí ustanovení § 237 o. s. ř. obdobně. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže není, jako v dané věci, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5042.
Dovolatelé v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnili a dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, ani žádnou okolnost, která by z rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutí po právní stránce zásadního právního významu.

V dané věci jde pouze o posouzení včasnosti podání návrhu na obnovu řízení, konkrétně o stanovení počátku běhu lhůty uvedené v § 233 odst. 1 o. s. ř. Právní posouzení je v tomto případě zcela závislé na skutkovém zjištění, kdy se žalovaní o důvodu obnovy dozvěděli, nebo kdy mohli důvod pro povolení obnovy řízení uplatnit. Jestliže tedy žalovaní polemizují se závěrem odvolacího soudu o tom, zda podali žalobu na obnovu řízení včas, zpochybňují skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; skutková zjištění v případě dovolání přípustného podle uvedeného zákonného ustanovení přezkumu dovolacím soudem nepodléhají.

K námitce žalovaných, že je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem dovolací soud poznamenává, že rozpor s hmotným právem po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb. sám o sobě přípustnost dovolání nezakládá, nehledě na to, že jde o problematiku procesního práva.
Tvrzený nedostatek zmocnění zástupce JUDr. Augustina k uzavření smíru v soudem schváleném rozsahu není skutečností, která by se týkala včasnosti podání návrhu na obnovu řízení. Jde již o otázku, kterou by se mohl zabývat soud v řízení o obnově řízení, kdyby byl návrh podán včas.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 1 odst. 1, § 10 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 1.750,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a činí celkem 2050,-Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní 1) a 2) dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. listopadu 2011

JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu