22 Cdo 460/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2010
Dotčené předpisy: § 1 odst. 3 předpisu č. 274/2001Sb., § 59 odst. 1 písm. b) předpisu č. 254/2001Sb., § 60 předpisu č. 254/2001Sb., § 7 předpisu č. 274/2001Sb., § 7 o. s. ř.




22 Cdo 460/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce ENERGETICKÉHO CENTRA Kladno, spol. s r. o. , se sídlem v Kladně-Dubí, Dubská 257, IČ:46358293, zastoupeného JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, proti žalovaným: 1) J. F. , a 2) Mgr. M. V. , zastoupené JUDr. Lenkou Čambálovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Divadelní 1597, o strpění vstupu na pozemek, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 16 C 215/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2007, č. j. 28 Co 537/2007-243, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2007, č. j. 28 Co 537/2007-243, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č. j. 16 C 215/2005-214, pod bodem I. výroku uložil žalovaným, aby po předchozím jednání se žalobcem umožnili za účelem provozu a provádění údržby vodovodního potrubí žalobce v nezbytném rozsahu vstup žalobce na pozemky parcelních čísel 1946/2, 1392 a 1939, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kladno, na LV č. 31370 pro kat. území Dubí u Kladna, a na pozemek parc. č. 1947/1, zapsaný tamtéž na LV č. 31313 pro kat. území Dubí u Kladna. Pod bodem II. žalobu ve zbývající části zamítl a pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků, na nichž je umístěné vodovodní potrubí, které spravuje a provozuje žalobce. Žalovaní před zahájením tohoto řízení a ještě i v jeho průběhu do nařízení předběžného opatření usnesením z 31. 8. 2005 bránili žalobci v odstranění havarijního stavu potrubí tím, že žalobci neumožňovali za účelem opravy a údržby vodovodního potrubí vstup na označené pozemky. I když žalovaní před rozhodnutím soudu vyjádřili připravenost umožnit žalobci vstup na pozemky, soud prvního stupně s ohledem na jejich dřívější postoje, kdy jednali v rozporu s § 60 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, žalobě vyhověl a žalovaným uložil, aby žalobci umožnili vstup na předmětné pozemky, a to v rozsahu a za podmínek předpokládaných § 60 vodního zákona.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných usnesením ze dne 31. srpna 2007, č. j. 28 Co 537/2007-243, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve věci samé ve výroku pod bodem I. zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Magistrátu města Kladna. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud přisvědčil námitce žalovaných o nedostatku pravomoci soudu k projednání tohoto sporu. Uvedl, že žalobce se domáhá na žalovaných umožnění vstupu na pozemky za účelem údržby, příp. oprav vodovodu, tedy uplatňuje své právo podle § 7 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (správně zákon č. 274/2001 Sb.). Vznikne-li spor o rozsah oprávnění vyplývající z odstavce 1 § 7 citovaného zákona, rozhoduje podle § 7 odst. 3 tohoto zákona příslušný vodoprávní úřad, kterým v daném případě je Magistrát města Kladna. Rozhodnutí v této věci proto nespadá do pravomoci soudu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vada řízení podle žalobce spočívá v nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Namítl, že odvolací soud nesprávně považoval vodovodní potrubí, kterého se spor týká, za vodovod ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, tj. za vodovod pro veřejnou potřebu sloužící k trvalému rozvodu pitné vody. Předmětné vodovodní potrubí je však provozováno v režimu mimo zákon o vodovodech a kanalizacích, neboť slouží k rozvodu průmyslové vody (nikoli pitné) a pro neveřejnou potřebu. Odvolací soud pak nesprávně v dané věci aplikoval ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích, přestože v § 1 odst. 3 se výslovně uvádí, že zákon se nevztahuje na vodovody sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody . Žalobce opírá svůj nárok o § 59 odst. 1 písm. b) a § 60 vodního zákona č. 254/2001 Sb., který neobsahuje ustanovení, které by odpovídalo § 7 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalobce je proto názoru, že věc spadá do pravomoci soudu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) k dovolání uvedl, že si je vědom povinností vyplývajících z § 60 vodního zákona.

Žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. 8. 2007.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Předpokladem správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. správnosti jeho právního posouzení v dané věci, je skutkové zjištění, že předmětné vodovodní potrubí je vodovodem pro veřejnou potřebu ve smyslu § 1 zákona č. 274/2001 Sb. Odvolací soud aplikací uvedeného zákona implicitně vyšel z toho, že předmětné potrubí je vodovodem sloužícím veřejné potřebě. Tento skutkový základ však nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Za daného stavu pak nelze označit rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení a postoupení věci příslušnému orgánu za správné, jestliže bez potřebného skutkového zjištění vyšel z § 7 zákona č. 247/2001 Sb., aniž by bylo jisté, že uvedený předpis na sporné vztahy mezi účastníky dopadá.

Z uvedených důvodů není rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu