22 Cdo 4589/2007
Datum rozhodnutí: 02.07.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 4589/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. Š., zastoupenému K. H., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 412/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2007, č. j. 22 Co 505/2006-97, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění :


Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.


Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2007, č. j. 22 Co 505/2006-97, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále soud prvního stupně ) ze dne 15. 8. 2006, č. j. 14 C 412/2005-71, ve věci samé, je tzv. nenárokovým dovoláním a může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.


Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné pouze pro řešení právních otázek. Správnost znaleckého posudku je však otázkou správného skutkového nikoli právního posouzení věci. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne


6. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen Soubor rozhodnutí ), pod C 5211.


Pokud dovolatelka namítala, že při ocenění členského podílu k družstevnímu bytu se mělo správně vycházet ze stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává , pak je třeba poznamenat, že přestože oba nalézací soudy uváděly v odůvodnění svých rozhodnutí, že jde o ocenění ke dni zániku společného jmění manželů (manželství) účastníků, z usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2006 na č. l. 17 spisu, jímž byla R. K. ustanovena znalkyní a specifikován její úkol, ani ze samotného znaleckého posudku či výslechu znalkyně, nic takového nevyplývá. Z ocenění je zřejmé, že znalkyně vycházela z ceny v době prohlídky bytu, tj. prakticky (jako v jiných soudních sporech obdobné povahy) z ceny v době rozhodování soudu, tedy v souladu s představami dovolatelky uvedenými v závěru jejího dovolání. Nelze tedy mít za to, že by rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídalo judikatuře dovolacího soudu, dané rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, citovaným dovolatelkou (viz C 2945 Souboru rozhodnutí).


Přípustnost dovolání nemohly založit ani námitky procesního charakteru, neboť jejich řešení vyplývá ze zákona, příp. je to z něho zřejmé. Měla-li dovolatelka za to, že znalkyně K. byla ovlivněna žalovaným a podala neobjektivní znalecký posudek, čili že je podjatá a podala podjatý posudek , nic jí nebránilo v tom, aby se domáhala jejího vyloučení podle § 17 OSŘ. Právní předpisy nevyžadují, aby znalec prohlížející předmět svého znaleckého posouzení k prohlídce přizval všechny účastníky řízení. Za vadu řízení proto nelze považovat, jestliže je také všechny nepřizval. Revizní znalecký posudek může soud nařídit, ale také nemusí, jak je zřejmé z textu § 127 odst. 2 OSŘ srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, publikované na internetových stránkách www.nsoud.cz.


Z uvedených důvodů dovolací soud, vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první


a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 2. července 2009


JUDr. František Balák, v. r.


předseda senátu