22 Cdo 4518/2009
Datum rozhodnutí: 24.11.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




22 Cdo 4518/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. Ch., b) V. Ch., obou bytem v P., zastoupených JUDr. Václavem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 10, Nad Primaskou 38 , proti žalovanému Ing. V. P., bytem v P., zastoupenému Michalem Benčokem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1914/6, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení žalobců z části bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 83/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2009, č. j. 21 Co 81/2009-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. Václava Chuděry.

O d ů v o d n ě n í :

V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu.).
Obvodní soud pro Prahu 3 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 27. října 2008, č. j. 6 C 83/2007-40, rozhodl výrokem pod bodem I., že zvýšení nájemného z bytu, nacházejícího se ve druhém patře domu v ulici v P., o němž rozhodl žalovaný z pozice vlastníka bytu, je neplatné . Výrokem pod bodem II. zamítl vzájemný návrh žalovaného, že žalobci - manželé J. Ch. a V. Ch. jsou povinni vyklidit a předat v řádném stavu do 15 dnů od právní moci rozsudku jimi užívanou část bytu, tj. dva pokoje s kuchyní a příslušenstvím, nacházející se ve druhém patře 3. NP, vpravo od schodiště do domu, k. ú., v P. žalobci (správně žalovanému) Ing. V. P. Výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne
12. května 2009, č. j. 21 Co 81/2009-57, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem II. potvrdil a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, ve kterém, jak tvrdí, uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání v úvahu jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn.
28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. C 2463). V dané věci dovolatel otázku zásadního právního významu nevymezil a taková otázka se ani nepodává z obsahu dovolání.
Jen na okraj dovolací soud uvádí, že žalovaný uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě dvou bytových jednotek, a to č. 526/4 a 526/5 v domě č. p. 526 na st. parc. 1185, a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu a pozemku st. parc. č. 1185 v k. ú. S., obec P. V katastru nemovitostí je také zapsán jako vlastník těchto bytových jednotek a spoluvlastnických podílů k nemovitostem. Dodatek kupní smlouvy z 21. 6. 2006, uzavřený jejími účastníky dne 11. 1. 2009, podle kterého předmětem kupní smlouvy jsou bytové prostory ve 3. NP domu, kolaudované jako byt o 4 pokojích s kuchyní a soc. zařízením , nebyl do katastru nemovitostí vložen (a nemohl se tak stát účinným). Žalobce tak nabytí vlastnictví k jím tvrzené bytové jednotce neprokázal. Na tomto závěru by nic nemohla změnit ani skutečnost, že ve druhém patře (3. NP) předmětného domu se nachází kolaudovaný byt, sestávající ze čtyř pokojů a příslušenství.
Podáním ze dne 11. 12. 2009 žalovaný doplnil dovolání poukazem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 11. 2009, č. j. 6 C 344/2007-9, jímž byla zamítnuta žaloba F.a Z. Z., kterou se vůči němu domáhali určení neplatnosti smlouvy uzavřené 21. 6. 2006 převodu bytové jednotky v domě k. ú. S., obec P. Rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen 17. 6. 2009, k doplnění dovolání však došlo po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty a proto k němu dovolací soud nepřihlížel (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný povinen nahradit úspěšným žalobcům náklady dovolacího řízení, neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto. Představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, který podal vyjádření k dovolání. Činí podle § 1, § 2 odst. 1, § 7 písm. d), § 13, § 18 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, 1950,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2.550,- Kč, a náhradu za daň z přidané hodnoty 510,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem částku 3.060,- Kč. Lhůta a místo plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a 167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný včas povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu