22 Cdo 451/2007
Datum rozhodnutí: 31.03.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 451/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. M., zastoupené advokátkou , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 C 1001/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2006, č. j. 27 Co 241/2006-139, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 635,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. října 2005, č. j. 9 C 1001/2002-112, rozhodl, že z věcí, které náležely do společného jmění manželů, připadá do výlučného vlastnictví žalobce dům č. p. 25 na pozemku parc. č. st. 389 a pozemky parc. č. st. 389 a parc. č. 137/3, vše zapsané na listu vlastnictví č. 355 pro obec a katastrální území P. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj katastrální pracoviště P. (dále též předmětné nemovitosti ), a dále úhrada promlčeného dluhu ve výši 730 090,97 Kč na vypořádání investic učiněných do uvedených nemovitostí A. S., (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit Č. s., a. s. zůstatek půjčky s příslušenstvím ve výši 125 990,- Kč, vyplývající ze smlouvy o půjčce a o omezení převodu nemovitostí číslo 61/821989-3, uzavřené dne 19. 2. 1991 (výrok II.), uložil žalobci, aby zaplatil žalované na vyrovnání jejího podílu částku 2 585 850,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 8. 11. 1999 a k vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM ) došlo pouze ohledně společných movitých věcí. Ohledně domu v P., postaveného za trvání manželství, s pozemky v obvyklé ceně 5 300 000,- Kč, a dále závazku vůči Č. s., a. s. ve výši 125 990,- Kč, investic realizovaných do domu účastníků otcem žalované A. S. v letech 1991 1993 ve výši 730 090,97 Kč a vnosu žalované ve výši 24 000,- Kč (částku získala před uzavřením manželství jako pojistné plnění za úraz) se účastníci na vypořádání nedohodli. Soud přikázal předmětné nemovitosti do vlastnictví žalobce, kterému uložil k úhradě promlčený závazek vůči A. S. ve výši 730 090,97 Kč, když konstatoval, že právo na úhradu vynaložených investic do domu účastníků je sice vzhledem k námitce promlčení vznesené žalobcem soudně nevymahatelné, ale nadále trvá jako tzv. naturální závazek. Žalobci přikázal i závazek vůči Č. s., a. s. Při stanovení výše vypořádacího podílu žalobce vůči žalované zohlednil částku zaplacenou žalobcem po rozvodu manželství Č. s., a. s. a dále vnos žalované ve výši 24 000,- Kč.


Krajský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalobce a žalované rozsudkem ze dne 15. června 2006, č. j. 27 Co 241/2006-139, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z nemovitých věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví účastníků každému jedna polovina předmětných nemovitostí s tím, že účastníci jsou povinni splácet společně a nerozdílně úvěr č. 61/821989-3 vedený u České spořitelny, a. s., okresní pobočky K., ve výši ke dni právní moci rozvodu manželství 152 175,80 Kč. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.


Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně přikázal nemovitosti do podílového spoluvlastnictví účastníků. Rozhodl tak po zjištění, že žádný z nich nemá zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví a jejich osobní a majetkové poměry jim neumožňují vyplacení vypořádacího podílu. Námitkou žalované, že soud prvního stupně nesprávně posoudil částku 730 090,97 Kč jako promlčený dluh vůči jejímu otci A. S., ačkoliv se jednalo o prostředky, které jí byly darovány a za které byl nakoupen materiál na stavbu domu v P., se odvolací soud nezabýval, protože se jednalo o nové tvrzení uplatněné až v odvolacím řízení. U výše uvedené investice třetí osoby se ztotožnil s posouzením provedeným soudem prvního stupně. Dospěl však k závěru, že není třeba provádět vypořádání nevymahatelné promlčené pohledávky a rozhodovat o ní ve výroku rozsudku. Nesplacený úvěr u Č. s., a. s. přikázal oběma účastníkům společně a nerozdílně a výši dluhu stanovil ke dni právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) a uplatila dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 OSŘ. Považuje rozhodnutí za nesprávné, neboť odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně při vypořádání SJM nezohlednil její vnos ve výši 24 000,- Kč poskytnutý z jejích výlučných prostředků na pořízení nemovitostí a uvedenou okolností se nezabýval, přestože byla soudem prvního stupně zohledněna. Před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že uvedenou finanční částku získala v roce 1982 z pojistného plnění za úraz, a její tvrzení nebylo zpochybněno. Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v důsledku čehož navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalobce ve vyjádření namítl, že v dovolání není výslovně uvedeno, v jakém rozsahu žalovaná rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Usuzuje, že žalovaná spatřuje nedostatek rozhodnutí v tom, že soud nezohlednil její vnos do společného majetku ve výši 24 000,- Kč. Nárok žalované s přihlédnutím k zásadám vypořádání SJM by činil pouze 12 000,- Kč. Pro částku v takové výši však dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ není přípustné. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.


Dovolací soud se nejprve zabýval posouzením náležitostí dovolání žalované z hlediska námitky uvedené žalobcem ve vyjádření k dovolání, že v něm není výslovně uveden rozsah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.


Podle § 241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).


S žalobcem lze souhlasit v tom, že z dovolání žalované nevyplývá konkrétní výrok rozsudku odvolacího soudu, jenž je dovoláním napaden, nicméně tato okolnost nezakládá v daném případě vadu dovolání, která by bránila věcnému přezkumu rozsudku odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu obsahuje výrok o přikázání předmětných nemovitostí do podílového spoluvlastnictví účastníků, výrok o povinnosti účastníků splácet společně a nerozdílně úvěr a výrok o náhradě nákladů řízení. Jestliže žalovaná namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jejím tvrzením o investici z jejího výlučného majetku do společného a rozsudek odvolacího soudu neobsahuje výrok o povinnosti některého z účastníků k vyplacení vypořádacího podílu, ve vztahu ke kterému by se dovolací námitka žalované pojmově vázala, nemůže představovat vadu dovolání okolnost, že žalovaná nevztahuje rozsah dovolání ke konkrétnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť je z obsahu dovolání zřejmé, že dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu ve věci samé. Uvedený závěr je v souladu rozsahem přezkumné činnosti dovolacího soudu vyplývajícím z § 242 odst. 1, 2 písm. d) OSŘ, podle kterého dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, což platí i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů. Dovolání žalované tak netrpí vadami, které by bránily věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu.


Dovolací soud se proto zabýval přípustnosti dovolání mimo jiné i z pohledu námitky uplatněné žalobcem ve vyjádření k dovolání.


Podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.


Podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Dovolání není přípustné.


Dovolací soud v usnesení ze dne 30. května 2007, sp. zn. 22 Cdo 2813/2005 (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5064) vyslovil názor, že dovolání směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti zaplatit druhému účastníku určitou částku, není podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ přípustné, jestliže by podle dovolání měla být uložena povinnost k zaplacení částky nižší než 20 000,- Kč.


Mutatis mutandis jsou závěry uvedeného rozhodnutí použitelné v souzené věci, neboť žalovaná se domáhá, aby byla zohledněna její investice z výlučného majetku na společný v rozsahu 24 000,- Kč, takže při rovnosti podílů vyplývající z § 149 odst. 2 občanského zákoníku požaduje po žalobci zaplacení částky 12 000,- Kč.


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ. Náklady představují odměnu advokátky za zastoupení žalobce v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání a činí podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4, § 4 odst. 1, 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., 2 335,- Kč (při předmětu řízení v polovině hodnoty vypořádávaného investice z částky 24 000,- Kč, tj. ve výši 12 000,- Kč). Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobce k dovolání žalované (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.); náklady tak činí celkem 2 635,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalované, aby zaplatila tuto částku žalobci do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 OSŘ).


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 31. března 2009





JUDr. Marie R e z k o v á, v. r. předsedkyně senátu