22 Cdo 4485/2010
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 126 odst. 1 obč. zák., § 71 odst. 7, 8 předpisu č. 458/2000Sb.




22 Cdo 4485/2010

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně RWE GasNet, s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, IČO: 27295567, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, s adresou pro doručování: Ostrava, Moravská Ostrava, Plynární 2784/6, proti žalovanému: P. V. T. , o vydání plynoměru, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 179/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. března 2010, č. j. 15 Co 73/2010-31, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. března 2010, č. j. 15 Co 73/2010-31, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 7 C 179/2009-12, se ruší a věc se vrací Okresnímu v Sokolově k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 7 C 179/2009-12, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání měřícího zařízení kód typu MT_282_PR BK T G4, výrobní číslo 1094863 umístěného na adrese odběrného místa v místě spotřeby č. 9301880714, ulice Pohraniční Stráže 357, K. (výrok I. rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku).

Vzal za prokázáno, že dne 7. září 2000 byla v odběrním místě žalovaného v K., Pohraniční Stráže 357, provedena výměra plynoměru č. 2558185 za plynoměr č. 1094863. Dopisem ze dne 9. prosince 2008 žalobkyně žalovanému oznámila, že dne 12. února 2009 v době od 11.00 hod. do 13.00 hod. dojde v uvedeném odběrním místě žalovaného k demontáži plynoměru. O demontáž plynoměru se žalobkyně pokusila dne 12. února 2009, 21. května 2009 a 24. května 2009, ani v jednom případě však nebyl žalovaný zastižen.

Soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 62 odstavec 2 písmeno b) a c) a § 71 odstavec 8 zákona číslo 458/2000 Sbírky , podle nichž je zákazník povinen umožnit provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy instalaci měřícího zařízení, zajistit mu k tomuto zařízení přístup mimo jiné za účelem výměny či odebrání měřícího zařízení. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovaný svou povinnost nesplnil a přístup k měřícímu zařízení za účelem jeho demontáže žalobkyni neumožnil. Požadavek žalobkyně na vydání měřícího zařízení je však podle názoru soudu prvního stupně v rozporu s ustanovením § 71 odst. 7 zákona číslo 458/2000 Sbírky , které jakýkoliv zásah do měřícího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je měřící zařízení připojeno, zakazuje. Tento zákaz není možné porušit ani soudním rozhodnutím, ukládajícím povinnost měřící zařízení vydat, neboť jeho vydání by musela předcházet odinstalace měřícího zařízení. Legitimním nárokem žalobkyně je proto požadovat na zákazníkovi umožnění přístupu k měřícímu zařízení, nikoliv však jeho vydání podle § 126 odst. 1 obč. zák.

Krajský soud v Plzni (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 17. března 2010, č. j. 15 Co 73/2010-31, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Nepovažoval za správný odvolací argument žalobkyně, že po ukončení smluvního vztahu mezi obchodníkem s plynem a žalovaným již nelze vztahy mezi nimi, týkající se mimo jiné i měřícího zařízení, posoudit podle zákona č. 458/2000 Sb. Nakládání s plynoměry je v tomto zákoně upraveno; do ukončení smluvního vztahu žalovaný užíval plynoměr oprávněně, poté neoprávněně, čímž se ale charakter nakládání s touto věcí nezměnil. Ostatně uvedený zákon řeší i vztahy vznikající mezi vlastníkem distribuční sítě a bývalým odběratelem zákazníkem, neboť v § 71 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. mimo jiné stanoví, že zákazník je povinen umožnit provozovateli přepravní soustavy kdykoliv přístup k měřícímu zařízení za účelem jeho odebrání.

Speciální právní předpis tedy s ohledem na povahu měřícího zařízení spotřeby plynu stanoví zvláštní postupy při nakládání s těmito zařízeními, mimo jiné zakazuje, aby do přístrojů bez souhlasu provozovatele kdokoliv zasahoval (§ 71 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb.). Závěr soudu prvního stupně, podle něhož po ukončení smluvního vztahu má bývalý zákazník povinnost umožnit provozovateli přístup k přístroji, nikoliv ale povinnost přístroj vydat, je správný. Přestože místem plnění je bydliště nebo sídlo žalovaného, povinnosti věc vydat odpovídá právo žalobkyně věc si pouze vyzvednout, nikoliv zajistit si k ní přístup a nakládat s ní, demontovat ji, a to ani při formulaci žalobního návrhu, podle níž je povinnost k vydání věci vázána na účast pověřeného zástupce žalobkyně. Účast zástupce žalobkyně při vydání věci je ostatně samozřejmá, neboť případným místem plnění by bylo bydliště nebo sídlo žalovaného a žalobkyně by se musela na místo plnění dostavit a plnění vyzvednout u žalovaného. Povinnost, jejíhož uložení se žalobkyně domáhala, tedy nemá oporu v zákoně.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s poukazem na přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a s uplatněním dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Poukázala přitom, stejně jako již předtím v odvolání, na konkrétní rozhodnutí, jimiž odvolací soudy obdobným jejím žalobám vyhověly. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda vlastník plynoměru jakožto věci sui generis má možnost domáhat se jejího vydání podle obecné právní úpravy, když zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to odlišně od odvolacího soudu, a proto v jeho rozhodnutí shledává nesprávné právní posouzení že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění k plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). Pokud odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat, a že navíc lze souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Pokud je v praxi o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle § 237 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.

V předmětné věci soudy posuzovaly mimo jiné otázku, zda se může žalobkyně jako provozovatelka distribuční soustavy a vlastník měřícího zařízení plynoměru po ukončení smluvního vztahu se zákazníkem domáhat vydání tohoto plynoměru, zvláště pokud takové vydání zákazníkem požaduje za přítomnosti svého pověřeného zástupce . Protože vyřešení této otázky bylo pro rozhodnutí věci významné a nalézací soudy uvedenou otázku posoudily v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., čímž je přípustnost dovolání založena.

Dovolání je i důvodné.

Dovolací soud se totožnou právní otázkou ve skutkově shodných poměrech zabýval ve svém rozsudku ze dne 29. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, v němž dospěl k závěru, že povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos), přičemž žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam dopravit. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Nejpřesněji danému stavu odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, a to ať už je s dovětkem za účasti pověřeného zástupce nebo bez tohoto dovětku.

Dovolací soud proto na uvedené rozhodnutí a argumentaci v něm obsaženou a podrobněji rozvedenou v plném rozsahu odkazuje.

Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 věta první o. s. ř.


P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2012
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r.
předseda senátu