22 Cdo 4458/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 67b předpisu č. 20/1966Sb.






22 Cdo 4458/2009

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 395/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 10. února 2009, č. j. 23 Co 562/2008-96, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Pardubicích ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 8. srpna 2008, č. j. 11 C 395/2007-55, zamítl návrh, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobci znalecký posudek znalce Žukova ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 22 P 88/2000 a sp. zn. 22 Nc 614/2005 . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně rozhodoval o požadavku žalobce na vydání výše uvedeného znaleckého posudku (resp. jeho kopie) ze spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 22 Nc 614/2005, založeného na čl. 53 až 63, který si soud vyžádal bez jeho souhlasu ze spisu Okresního soudu v Mělníku, sp. zn. 3 T 106/2005, pro který byl vypracován. Žalovaná poukazovala na to, že není organizační složkou, která je příslušná jednat v uvedené věci za Českou republiku.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal ani netvrdil, že by byl držitelem či vlastníkem posudku; proto jeho žaloba nemohla být úspěšná. Navíc žalobce jako pasivně legitimovanou osobu označil stát a jeho organizační složku, která předmětnou věc nedrží.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. února 2009, č. j. 23 Co 562/2008-96, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobce se domáhá vydání části soudního spisu; přitom nejde o přílohy, které by sám do spisu založil. Odvolací soud uzavřel, že tento žalobcem uplatněný nárok na vydání nemá oporu v žádném právním předpise, a proto mu nemohla být poskytnuta soudní ochrana. Proto není právně významné, která organizační složka jedná za stát na straně žalované. Na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže mít vliv, zda postupoval v tomto směru v souladu s žalobcem uváděnou judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí spatřuje v postupu soudu v rozporu s judikaturou, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005, když soud po zjištění, že na straně žalované měla vystupovat jiná organizační složka státu, nepřestal jednat s Ministerstvem spravedlnosti ČR a nezačal jednat se složkou, o které se domníval, že je v řízení pasivně legitimovaná. Za další otázku zásadního právního významu, která dosud nebyla soudy řešena, považuje oprávněnost požadavku osoby na vydání lékařské zprávy, která byla vyžádána bez jejího souhlasu.

Namítá, že v řízení bylo prokázáno, že Okresní soud v Kolíně si ve věci sp. zn. 22 Nc 614/2005 a sp. zn. 22 P 88/2000 vyžádal ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 106/2005 bez souhlasu žalobce znalecký posudek znalce Žukova, který je lékařskou zprávou o jeho zdravotním stavu. Poukazuje na to, že soud není uveden v zákoně č. 20/1966 Sb. mezi osobami, které mohou nahlížet do zdravotní dokumentace. Je toho názoru, že pokud si někdo vyžádá zdravotní dokumentaci bez souhlasu dotčené osoby, je povinen ji na požádání této osobě vydat. O vydání zdravotní dokumentace požádal žalobce Okresní soud v Kolíně podáním ze dne 27. 9. 2006, ta mu však nebyla vydána. Žalobce považuje za nesprávné závěry odvolacího soudu, že vzhledem k tomu, že jeho požadavek je nedůvodný, není pro posouzení věci právně významné, která organizační složka státu v řízení vystupovala na straně žalované a zda soud prvního stupně v tomto směru postupoval v souladu s judikaturou uváděnou žalobcem, neboť tato věc neměla vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud tím, že nepostupoval v souladu s uvedenou judikaturou, která mu ukládá zjistit a přibrat do řízení organizační složku státu, která je příslušná v daném sporu vystupovat, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř. ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Z napadeného rozsudku činí rozhodnutí, které má věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] otázka, zda se účastník může domáhat vydání znaleckého posudku, který se týká posouzení jeho zdravotního stavu, založeného v soudním spisu ve věci řízení o způsobilosti k právním úkonům; tuto otázku dovolací soud dosud neřešil.

Dovolatel popírá právo soudu vedoucího řízení o způsobilosti k právním úkonům vyžádat bez souhlasu účastníka k důkazu znalecký posudek, který byl ohledně jeho zdravotního stavu vypracován v trestním řízení, a založit jej do spisu; tento názor opírá o to, že v zákoně č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, není soud uveden mezi osobami, oprávněnými nahlížet do zdravotnické dokumentace. Z toho pak dovozuje, že pokud soud protiprávně takový znalecký posudek do spisu založil, má dovolatel jako osoba, které se týká, právo na jeho vydání. Tento právní názor dovolací soud nesdílí.

Pojem zdravotnická dokumentace je vymezen v § 67b zákona o zdraví lidu, kde se uvádí: Zdravotnická zařízení jsou povinna vést zdravotnickou dokumentaci (§ 67b odst. 1). Zdravotnická dokumentace obsahuje osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy a informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče [§ 67b odst. 2 písm. a) a b]. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že znalecký posudek vypracovaný v soudním řízení není součástí zdravotnické dokumentace, byť se týká zdravotního stavu účastníka. Je tomu tak již z toho důvodu, že zdravotnickou dokumentací je jen ta dokumentace, kterou vedou zdravotnická zařízení, nikoliv soudy. Do zdravotnické dokumentace jsou oprávněni nahlížet, a to v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence, soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy viz § 67b odst. 10 písm. d) zákona o zdraví lidu. Z toho je zřejmé, že zákon nezařazuje znalecké posudky do zdravotnické dokumentace; nahlížení do ní je jen prostředkem k vypracování znaleckého posudku. Proto skutečnost, že soudy nejsou uvedeny v zákoně o zdraví lidu mezi orgány oprávněnými nahlížet do zdravotnické dokumentace nemůže vyloučit jejich právo nahlížet do znaleckých posudků, byť i vypracovaných pro účely soudního řízení v jiné věci, než v jaké byly vypracovány.

Řízení o způsobilosti k právním úkonům může soud zahájit i bez návrhu (§ 81 odst. 1 o. s. ř.). Ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků (§ 125 o. s. ř.). Z těchto ustanovení je zřejmé, že soud byl v řízení o způsobilosti k právním úkonům oprávněn i povinen provést důkaz znaleckým posudkem o zdravotním stavu účastníka, byť i vypracovaným v jiném řízení.

Právní závěr odvolacího soudu, že nárok na vydání znaleckého posudku, uplatněný žalobcem, nemá oporu v platném právu, je tedy správný. Jestliže soud, u kterého je vedeno řízení o způsobilosti k právním úkonům, vyžádá k důkazu znalecký posudek týkající se zdravotního stavu účastníka, vypracovaný v jiném řízení, a založí jej do spisu, nemá účastník právo na vydání tohoto posudku; může do něj jen nahlížet, případně si pořídit jeho opis (§ 44 o. s. ř.). Žalobě tak nemohlo být vyhověno bez ohledu na to, zda směřovala proti subjektu, který by jinak byl oprávněn posudek ze spisu vyjmout a vydat jej žalobci; proto se dovolací soud z důvodu procesní ekonomie nezabýval otázkou organizační složky státu, která měla být v žalobě označena.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyl úspěšný a žalované takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu