22 Cdo 4451/2008
Datum rozhodnutí: 05.10.2010
Dotčené předpisy: § 134 odst. 1 obč. zák.




22 Cdo 4451/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ: 45797072, zastoupeného JUDr. Alenou Plintovičovou, advokátkou se sídlem v Kyjově, Masarykovo nám. 11, proti žalovaným: 1) A. Č. , a 2) Z. Č. , za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných VSV, a. s. , se sídlem ve Vracově, Vlkošská 379, IČ: 253 31 850, zastoupené JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova 791, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 1682/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2008, č. j. 38 Co 13/2007 118, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce vedlejšího účastníka.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Hodoníně (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 30. června 2006, č. j. 5 C 1682/2004-92, výrokem I. zamítl návrh žalobce, aby soud určil, že pozemek p. č. 1166/1 zapsaný u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště K., na LV č. 1643 pro obec V. a k. ú. V. u K., je ve vlastnictví státu a správě Pozemkového fondu České republiky a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Krajský soud v Brně (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č. j. 38 Co 13/2007 118, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. změnil toliko co do formulace tak, že se zamítá návrh žalobce, aby soud určil, že pozemek p. č. 1166/1, zapsaný u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště K. na LV č. 1643, pro obec V. a k. ú. V. u K., je ve vlastnictví státu a správě Pozemkového fondu České republiky , výrokem II. potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2), výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce dovolání jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.


Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Vedlejší účastník se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.


Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud změnou zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé toliko zpřesnil formulaci uvedeného výroku, z hlediska vymezení práv a povinnosti účastníků odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.


Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz ).

Dovolání nevymezuje hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Kritika právního závěru odvolacího soudu o vydržení vlastnického práva právním předchůdcem žalovaných je založena výhradně na skutkových okolnostech, které podle přesvědčení dovolatele měly vyplynout z odvolacím soudem neprovedených důkazů, jimiž by byla prokázána absence dobré víry právního předchůdce žalovaných. Tím ve vztahu k neprovedeným důkazům dovolatel uplatňuje dovolací důvod spočívající ve vadě řízení, která podle jeho přesvědčení měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).


Procesní otázku zásadního právního významu vymezuje dovolatel tak, že se dotýká aplikace ustanovení § 205a občanského soudního řádu tedy o možnost prosazovat a hájit svoje práva při obraně účastníka řízení proti tvrzení druhého účastníka řízení a při prosazování práv účastníka .

Je zřejmé, že takto vymezená otázka nemůže být otázkou zásadního právního významu již pro svou naprostou obecnost, kdy není zřejmé, jakým konkrétním způsobem by se mělo její řešení promítnout do poměrů souzené věci. Navíc odvolací soud žalobcem v odvolacím řízení navržené důkazy neprovedl proto, že byly uplatněny s v rozporu s § 205a a § 211 o. s. ř., když existovaly již v řízení před soudem prvního stupně, kde žalobcem nebyly označeny . S tímto pro věc určujícím závěrem dovolatel nepolemizuje, v dovolání pouze uvádí, že až po skončení řízení před soudem prvního stupně mu byly doručeny listiny, které obsahují důležité informace pro posouzení dobré víry uživatele předmětného pozemku . Uvedená okolnost by při splnění zákonných podmínek mohla založit důvod obnovy řízení (§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), nemůže však představovat vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaných vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a v dovolacím řízení úspěšný vedlejší účastník na straně žalovaných má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho právní zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 5.300,- Kč a náhradu 20 % daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.060,- Kč, celkem tedy 6.360,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že v dovolání úspěšným žalovaným žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je vedlejší účastník na straně žalovaného oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 5. října 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu