22 Cdo 44/2011
Datum rozhodnutí: 17.03.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 44/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) A. P., b) H. P., c) J. K., d) Z. K., všech zastoupených Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, e) Ing. V. Š., f) Mgr. J. Š., g) J. Š., h) J. Š., proti žalovaným: 1) J. B. a 2) Mgr. R. B., oběma zastoupeným Miloslavem Kreysou, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 9, o stanovení povinnosti zdržet se imisí, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 159/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2010, č. j. 10 Co 223/2010-270, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Rokycanech (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 22. dubna 2010, č. j. 5 C 159/2008-243, pod bodem I. výroku uložil žalovaným povinnost zdržet se pronikání zápachu z koňské mrvy a z koňské moči na pozemky parc. č. st. 682, parc. č. 544/10, parc. č. 542/8, parc. č. 555/6, parc. č. 544/26, parc. č. st. 636, parc. č. 544/6, parc. č. 544/25 a parc. č. 544/7, vše v katastrálním území S., pod bodem II. výroku zamítl žalobu v části, ve které mělo být uloženo žalovaným zdržet se pronikání zápachu z koňské mrvy a z koňské moči na pozemky parc. č. st. 623, parc. č. st. 622, parc. č. 544/2, parc. č. 544/5, parc. č. 544/27, parc. č. 548/2 a parc. č. st. 696, vše v katastrálním území S. Pod body III. VI. výroku rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 9. září 2010, č. j. 10 Co 223/2010-270, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části, t. j. ve výroku I. potvrdil, pod body II. VII. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a pod bodem VIII. výroku rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zároveň uvedli, že podle jejich vědomosti nebyla věc odvolacími soudy a dovolacím soudem řešena jednotně.

Nikdo z žalobců se k dovolání nevyjádřil.

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud České republiky ( Nejvyšší soud ) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání, žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5042.

Dovolatelé neformulovali právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak než doposud a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedli ani konkrétní rozhodnutí, v nichž by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Dovolací soud sám pak v obsahu dovolání neshledal žádný jiný důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního právního významu.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaných 1) a 2) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšným žalobcům a) h) náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalovaným 1) a 2) právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. března 2011 JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu