22 Cdo 4298/2008
Datum rozhodnutí: 05.11.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 4298/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně o. F. L., proti žalovanému J. H., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 58/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2007, č. j. 8 Co 553/2007-390, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.


Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., (dále o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. září 2007.


Podle § 243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.


Okresní soud ve Vsetíně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 9 C 58/2000-372, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 3354 pozemek ve zjednodušené evidenci parcely původ Pozemkový katastr (PK), o výměře 18616 m2, zapsanému u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V., na LV č. 1227 pro obec a kat. území F. L. Podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku, číslo plánu 643-19/2004, zhotovitele G., spol. s r. o., V., který je součástí rozsudku, přikázal do vlastnictví žalobkyně nově vzniklé pozemky parcelních čísel 3354/4, 3354/5 a 3354/6 a zbytkovou parcelu ve zjednodušené evidenci č. 3354. Do vlastnictví žalovaného přikázal nově vzniklý pozemek parc. č. 3354/7. Žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila částku 7.267,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.


Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. 9. 2007, č. j. 8 Co 553/2007-390, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.]. Namítl, že ani odvolací soud se nezabýval upozorněním znalce V. N. na rozpor ve schváleném územním plánu žalobkyně, který vykazuje brokovou střelnici do prostoru pozemku parc. č. 3354/7, zatímco ta je již vybudovaná ve vzdálenosti více jak 200 m od tohoto pozemku na pozemku parc. č. 3354/4. Pozemek parc. č. 3354/7 není a nebude zastavěn objektem brokové střelnice, neboť již existuje, a pozemek nadále zůstane podle způsobu použití zemědělským pozemkem pastvinou. Znalec přitom stanovil obvyklou cenu pozemku parc. č. 3354/7 jako pozemku určeného k zastavění objektem brokové střelnice. V důsledku toho byl tento pozemek oceněn obvyklou cenou podstatně vyšší. Výše náhrady na vypořádání spoluvlastnických podílů je tak v rozporu s hmotným právem (§ 142 odst. 1 obč. zák.).


Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.


Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 o. s. ř. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, byl v tomto případě žalovaný oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání, nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.


Znalecký posudek (§ 125, § 127 o. s. ř.) soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.


Námitky vznesené v dovolání se týkají hodnocení skutečností, jež byly podkladem pro stanovení obvyklé ceny pozemku parc. č. 3354/7 znalcem, a výše jím stanovené obvyklé ceny tohoto pozemku, tedy skutkových zjištění, které spadají pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě dovolání, jehož přípustnost přichází v úvahu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., se dovolací soud tímto dovolacím důvodem nemůže zabývat a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v řízení nalézacími soudy.


Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 5042. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména § 242 o. s. ř. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž. Dovolatel nevymezil hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.


Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a nezahrnuje posouzení takové právní otázky, která by v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 1536, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované tamtéž pod C 1164. Hmotněprávní posouzení věci odpovídá skutkovému zjištění učiněnému soudem prvního stupně a převzatému odvolacím soudem.


S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.


Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni nevznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 5. listopadu 2009


JUDr. František Balák, v. r.


předseda senátu