22 Cdo 4229/2007
Datum rozhodnutí: 22.04.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 4229/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalované J. R., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 164/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2007, č. j. 21 Co 222/2007, 21 Co 223/2007-517, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne

22. ledna 2007, č. j. 10 C 164/2005-470, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 23. února 2007, č. j. 10 C 164/2005-496, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalobce přikázal blíže označené věci movité (vybavení bytu) a zůstatek na účtu, vedeném u České spořitelny, a. s., pobočky v P. 1, R. 29, na jméno J. R. ve výši 269 533,90 Kč. Do výlučného vlastnictví žalované pod bodem II. přikázal blíže označené věci movité (automobil Škoda 120 L a vybavení bytu) a zůstatek na účtu, vedeném u ČSOB, a. s., pobočky v P. 1, Na P. 14, na jméno J. R. ve výši 26,89 CHF. Pod bodem III. uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vyrovnání podílu částku 285 194,15 Kč. Dále pod body IV. až VII. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo rozvodem 29. 7. 1996, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků uzavřeného 29. 3. 1984. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví. Předmětem vypořádání učinil věci movité, ohledně nichž vzal za prokázané, že byly pořízeny za trvání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků z jejich společných prostředků a ke dni jeho zániku existovaly. Tyto věci přikázal do výlučného vlastnictví toho kterého z účastníků, který je má po rozvodu manželství v držení. Zůstatky na účtech přikázal tomu z nich, na jehož jméno je účet veden. Do vypořádání soud dále zahrnul částku 1 700 000,- Kč, představující obvyklou cenu členského podílu k družstevnímu bytu v P.-S., B. 1908, jehož nájemkyní a členkou družstva se stala žalobkyně. Tuto částku připočetl k aktivům žalobkyně. Předmětem vypořádání učinil rovněž zůstatek na vkladní knížce České spořitelny, a. s., v P. 5, M. 1986, ve výši 60 033,90 Kč, částku 200 000,- Kč z výplaty obligací Komerční banky, a. s., a částku 144 000,- Kč z prodeje koní. Všechny tři posledně uvedené částky soud připočetl k aktivům žalobce. Kromě blíže označených věcí movitých (vybavení bytu) a koní narozených za trvání manželství E. P., E. R., E. D. a E. D., které soud prvního stupně nezahrnul do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, nevypořádal také částku 350 000,- Kč, která měla představovat prostředky patřící výlučně žalobci, a částku 350 000,- Kč, kterou měla ze společného majetku odčerpat žalovaná. Při vypořádání soud přihlédl ke vnosu žalobce do společného majetku ve výši 14 289,- Kč, tj. k zůstatkové hodnotě členského podílu k družstevnímu bytu v P. 4, B. 2716, neboť členem družstva byl žalobce a byt byl směněn za byt v P.-S. Částku 14 289,- soud odečetl od aktiv žalobce. Žalobci byly přikázány věci a peněžní prostředky v částce 271 983,90 Kč, k níž dále byly připočteny částky 60 033,90,- Kč, 144 000,- Kč a 200 000,- Kč, takže získal majetek v celkové výši 676 017,80 Kč. Žalované získala majetek v celkové výši 1 734 608,10 Kč. Od částky 529 295,15 Kč, kterou by byla žalovaná povinna zaplatit žalobci na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, soud odečetl částku 244 101,- Kč, zaplacenou žalovanou žalobci na vypořádání podle dřívějšího rozsudku z 29. 4. 2003, č. j. 10 C 34/99-271, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 30. 1. 2004, č. j. 12 Co 518, 519/2003-291.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. června 2007, č. j. 21 Co 222/2007, 21 Co 223/2007-517, rozsudek i usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. K námitkám žalobce mj. uvedl, že v řízení nebyly označeny, ani nevyšla jiným způsobem najevo existence nějakých kont na straně žalované, které by mohly být při vypořádání zohledněny, ačkoliv soud v tomto směru vyvinul veškerou možnou iniciativu. Zahrnuty byly proto na vypořádání pouze ty částky, které byly ke dni zániku BSM zjištěné .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má podle žalobce po právní stránce ve věci zásadní význam, podal žalobce dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada spočívá v tom, že odvolací soud potvrdil nesprávný rozsudek soudu prvního stupně. Namítl, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy k jeho tvrzení o tom, že žalovaná za trvání manželství převzala proti jeho vůli do svého výlučného držení částku přes

3 000 000,- Kč, uspořenou žalobcem v první polovině devadesátých let, a sama s ní bez jeho souhlasu disponovala. Soud prvního stupně tak nezjistil rozsah majetku účastníků. Nesouhlasí s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, že námitky žalobce uplatněné v odvolání neshledal odvolací soud odůvodněnými, protože v řízení nebyly označeny, ani nevyšla jiným způsobem najevo existence nějakých kont na straně žalované, které by mohly být při vypořádání zohledněny, ačkoliv soud v tomto směru vyvinul veškerou možnou iniciativu . Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu

i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Částka 3 000 000,- Kč nikdy neexistovala a nyní byla žalobcem účelově vymyšlena. O této částce se nikdy nehovořilo a žalobce ji nezmínil ani v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ani ve svém předcházejícím dovolání. Takovou částku při svých platech v první polovině devadesátých let žádným způsobem nemohli ušetřit.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních

a nikoli skutkových otázek. Dovolatel, opírající přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, proto musí napadat rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované pod č. C 3080 v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck Praha (dále jen Soubor rozhodnutí ). Dovolání je mimořádný opravný prostředek a v dovolání tak nelze uvádět nové skutečnosti.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť neshledal, že by právní posouzení věci odvolacím soudem, vyplývající ze skutkových zjištění, která jsou v tomto dovolacím řízení nezpochybnitelná, bylo v rozporu s hmotným právem, a nezjistil ani, že by bylo v rozporu se standardní judikaturou obecných soudů k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, dovolatel ani neformuloval.

Z obsahu dovolacích námitek vyplývá, že podle dovolatele je rozsudek postižen nikoli nesprávným právním posouzením určité právní otázky, ale vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, spočívající v tom, že soud se náležitě nezabýval jeho skutkovým tvrzením, že do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků patřila

i částka přesahující 3 000 000,- Kč představující společné úspory účastníků řízení. Dovolací soud neshledává, že by dovolací přezkum tvrzených procesních pochybení odvolacího soudu stran mohl vést k rozhodnutí, jímž by dovolací soud zobecnil řešení určité procesní otázky pro jiné případy téhož či obdobného druhu. Dovolatel také v tomto směru konkrétní právní otázku nevymezil a dovolací soud nezjistil, že by odvolací soud postupoval v rozporu s procesní judikaturou obecných soudů.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované nevznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2008

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu