22 Cdo 4165/2014
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 o. s. ř.



22 Cdo 4165/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně AGEKO, spol. s r. o. , se sídlem ve Všestudech, Dušníky nad Vltavou 10, IČO: 42740339, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Karlovo náměstí 559/28, proti žalovaným: 1) Ing. M. N. , zastoupenému Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze 2 Vinohradech, Polská 1716/54, a 2) J. R. , zastoupenému JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6 Hradčanech, K Brusce 124/6, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 11 C 32/2013, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2014, č. j. 30 Co 64/2014-92, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2014, č. j. 30 Co 64/2014-92, a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 11 C 32/2013-81, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mělníku (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 11 C 32/2013-81, nepřipustil zastoupení obecného zmocněnce JUDr. H. G., JUDr. Pavlem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6 Hradčany, K Brusce 124/6. Podle soudu prvního stupně se obecný zmocněnec na rozdíl od advokáta nemůže nechat v řízení zastoupit další osobou, jiným zmocněncem jako dalším zástupcem a musí všechny úkony činit osobně. Byla-li tedy plná moc k zastupování udělena žalovaným 2) obecnému zmocněnci a ten udělil plnou moc k zastupování advokátovi, je takovéto zastoupení nepřípustné.
Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 28. února 2014, č. j. 30 Co 64/2014-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se nepřipouští zastoupení druhého žalovaného J. R. JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6 Hradčany, K Brusce 124/6 . Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Z ustanovení občanského soudního řádu vyplývá, že v téže věci (na rozdíl od zastoupení podle hmotného práva) může mít účastník současně jen jediného zmocněnce. Plná moc udělená současně více zmocněncům je neplatná. Jestliže si účastník zvolí dalšího zmocněnce, aniž by dříve udělenou plnou moc výslovně odvolal, nebo aniž by plná moc zanikla jinak, platí, že tím vypověděl plnou moc dosavadnímu zmocněnci. V daném případě je nepochybné, že pokud by plnou moc JUDr. Janu Pavlokovi, Ph.D., udělil přímo žalovaný 2), pak by platilo, že tím vypověděl předchozí plnou moc udělenou dosavadnímu zmocněnci JUDr. H. G. V předmětné věci se ale o takový případ nejedná. Plnou moc JUDr. Pavlokovi neudělil žalovaný 2), ale za něj JUDr. H. G., který ovšem jako obecný zmocněnec nemůže dát jménem žalovaného 2) plnou moc dalšímu zástupci; sám přitom na rozdíl od advokáta není oprávněn nechat se v řízení zastoupit další osobou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) prostřednictvím JUDr. Jana Pavloka, Ph.D., dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na posouzení otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. V projednávané věci jde o to, že žalovaný 2) udělil JUDr. H. G. všeobecnou (generální) a procesní plnou moc. Žalovaný 2) v rámci generální plné moci zmocnil v souladu se zásadou smluvní svobody a autonomie vůle obecného zmocněnce také k tomu, aby mu v České republice vybral advokáta, bude-li to potřeba při hájení jeho zájmů. Po podání žaloby proti žalovanému 2) obecný zmocněnec postupoval v souladu s uděleným zmocněním a pověřil JUDr. Jana Pavloka, Ph.D., aby v řízení zastupoval žalovaného 2). Soudy obou stupňů však zastoupení nepřipustily, když nesprávně aplikovaly § 27 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný 2) proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak usnesení soudu prvního stupně se závazným právním názorem, že zastoupení žalovaného 2) JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., je přípustné.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. února 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen o. s. ř. ).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 je dovolání přípustné též i proti procesním rozhodnutím, mezi něž spadá i rozhodnutí o nepřipuštění zastoupení účastníka řízení.
V předmětném případě žalovaný 2) udělil dne 17. 2. 1997 JUDr. H. G., advokátovi v SRN, všeobecnou (generální) plnou moc, v níž je mimo jiné stanoveno: Zmocněnec může též je-li to k hájení mých práv, nutné, udělit za mne plnou moc některému v ČR připuštěnému advokátovi. Může také pověřit jiné osoby správou nebo při správě mého majetku v ČR. Plná moc smrtí zmocnitele nepozbývá platnost. Na této plné moci byl úředně ověřený podpis žalovaného 2). Dále dne 2. 7. 2013 udělil žalovaný 2) JUDr. H. G. plnou moc, aby žalovaného 2) jako obecný zmocněnec zastupoval před Okresním soudem v Mělníku a u jiných českých soudů a úřadů s dovětkem: Zmocněnec může také dle okolností pověřit některého českého advokáta mým zastupováním před uvedenými soudy a úřady. Na plné moci je ověřovací doložka pro vidimaci, že kopie souhlasí doslovně s předloženou listinou, z níž byla pořízena.
JUDr. H. G. zmocnil dne 21. 11. 2013 JUDr. Jana Pavloka, Ph.D., aby v soudní věci vedené Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 11 C 32/2013, žalobce: AGEKO, spol. s r. o., IČ: 427 40 339, se sídlem: Dušníky nad Vltavou čp. 10, Vojkovice, PSČ 277 44, žalovaný 1): Ing. M. N., žalovaný 2) J. R., v které vystupuji jako obecný zmocněnec žalovaného 2) s právem udělit zmocnění dalšímu advokátovi, zastupoval výše uvedeného žalovaného 2). Tuto plnou moc uděluji jako plnou moc procesní. Výše uvedený advokát je oprávněn za žalovaného 2) činit návrhy a podávat řádné i mimořádné opravné prostředky. Podepsán je jak JUDr. H. G., tak JUDr. Jan Pavlok, Ph.D.
Dovolání je přípustné i důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou.
Občanské právo procesní je současnou procesní naukou řazeno do oblasti veřejného práva (srovnej např. Lavický, P.: Vzájemné vztahy práva procesního a práva hmotného v díle pana profesora Macura. In: Dny práva 2008 Days of law . 1. vydání. Brno: Tribun EU s. r. o., 2008, s. 959-968.). Z uvedeného lze dovodit, že občanský soudní řád coby kodex civilního procesního práva je veřejnoprávním předpisem, jehož jednotlivá ustanovení jsou převážně kogentního charakteru, a proto se od jednotlivých ustanovení nelze odchýlit, ledaže to občanský soudní řád výslovně připouští (například prorogační dohoda podle § 89a o. s. ř.), případně vyplývá-li to z povahy jeho ustanovení. Možnost odchýlení se od ustanovení občanského soudního řádu lze dovodit z ústavního principu svobody vůle, který se v procesním právu projevuje prostřednictvím zásady dispoziční a zásady projednací, případně z funkčních vazeb mezi právem hmotným a právem procesním. Nicméně svobodná vůle projevující se v obou zmíněných zásadách je oproti soukromému právu výrazněji omezena, a to z toho důvodu, že soudnictví je výkonem veřejné moci a plní zákonem stanovený účel (§ 1 o. s. ř.) a svobodná vůle jednoho subjektu se dostává do střetu s postavením jiných subjektů, především s postavením soudu, který je nositelem veřejné moci a který má podle článku 81 a násl. Ústavy České republiky vystupovat nestranně a nezávisle. Soud coby vykonavatel veřejné moci je při své činnosti vázán článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (obdobně čl. 2 odst. 3 Ústavy), z něhož vyplývá, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Institut zastoupení slouží k tomu, aby účastník řízení, který se nemůže, případně se nechce sám hájit před soudem, měl možnost být zastoupen jinou, nejlépe kvalifikovanou osobou. Tím je institut zastoupení zákonným projevem práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny. Zastoupení se právní naukou zpravidla dělí na zastoupení zákonné, zastoupení na základě plné moci a na zastoupení rozhodnutím soudu (k tomu srovnej např. Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003, str. 237 a násl.), přičemž posuzovaného případu se týká zastoupení na základě plné moci.
Podle § 24 odst. 1 o. s. ř., se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 93 Co 111/2013 (uveřejněného pod č. 50/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zastoupení účastníka v občanském soudním řízení zástupcem na základě plné moci občanský soudní řád podrobuje následujícím pravidlům. Účastník řízení se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí; zástupcem může být (až na výjimky stanovené § 26 a § 26a o. s. ř., o něž v tomto případě nejde) pouze fyzická osoba, přičemž v téže věci může mít účastník pouze jednoho zvoleného zástupce (§ 24 odst. 1 o. s. ř.). Zvoleným zástupcem může být buď advokát (§ 25 o. s. ř.) nebo kterákoliv fyzická osoba plně způsobilá k právním úkonům (§ 27 o. s. ř.). Pouze advokátovi lze udělit plnou moc pro celé řízení (tzv. procesní plnou moc) a pouze advokát se může nechat zastoupit jiným advokátem, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem (§ 25 odst. 1, 2 o. s. ř.); zástupce fyzická osoba, která není advokátem může jednat jedině osobně (§ 27 odst. 1). Jestliže občanský soudní řád umožňuje účastníkovi řízení zvolit si zástupce pro řízení na základě plné moci, dává tím najevo, že je věcí vůle účastníka řízení, koho svým zástupcem učiní pokud se tím neprotiví výslovným zákazům a omezením, které občanský soudní řád této volbě dává (nelze zvolit zástupcem právnickou osobu, nezpůsobilého k právním úkonům, atd.). Potud lze souhlasit se závěry soudu I. stupně, že ustanovení občanského soudního řádu omezující volbu zástupce jsou kogentní a jsou-li porušena, zastoupení není přípustné a zvolený zástupce nemůže vystupovat v soudním řízení. Jde-li však o otázku vůle účastníka řízení, koho zvolí svým zástupcem pro soudní řízení a jakým způsobem svou vůli projeví (pokud se výsledek takového projevu vůle zákonu neprotiví a neporušuje citovaná omezení), jde o bytostně soukromou sféru člověka a jeho svobody, autonomie vůle, koho zvolí. Taková volba zástupce je projevem svobodné vůle a výsledkem dohody zástupce i zastoupeného, zmocněnce i zmocnitele a podléhá režimu soukromého práva. Veřejné právo (v podobě omezení upravených občanským soudním řádem) do této bytostně soukromé dohody nevstupuje jinak, než že omezuje použitelnost výsledku dohody v soudním řízení právě pro nezpůsobilé zástupce. Smyslem těchto omezení totiž není vyloučit účastníka řízení z volby svého zástupce, ale vyloučit nezpůsobilé zástupce z řízení (např. právnické osoby, nezpůsobilé fyzické osoby, atd.).
Uvedené závěry přijal Nejvyšší soud jako obecně akceptovatelná východiska pro řešení případů, zda je v občanském soudním řízení přípustné zprostředkované zmocnění procesního zástupce (advokáta) k zastupování účastníka řízení prostřednictvím třetí osoby (ať již fyzické nebo právnické), kterou k tomu účelu zmocnil účastník řízení na základě hmotněprávní dohody o plné moci, což z uvedeného rozhodnutí, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem, také výslovně vyplývá.
Občanský soudní řád sice v době svého přijetí primárně předpokládal, že si účastník řízení vybere zástupce zpravidla sám, a to tak, že udělí přímo jemu plnou moc, ale současně nevylučuje, aby účastník řízení provedl volbu účastníka jiným způsobem, například prostřednictvím třetí osoby. Je třeba si také uvědomit, že občanský soudní řád byl přijat a nabyl účinnosti v 60. letech minulého století a od té doby se významně proměnila společenská realita, která ovlivňuje i výklad práva. Jestliže jsou v současnosti společenské i právní vztahy komplikovanější, je nutno počítat s tím, že subjekty práva si chtějí zajistit komplexní ochranu svých práv, a sice tak, že si ke správě svých soukromých záležitostí ustanoví určitou osobu, která bude mít rozsáhlé pravomoci i k vedení sporů jménem zastoupeného, případně k ustanovení jiného zástupce.
Volbu zástupce ostatně připustil i Nejvyšší soud, který v usnesení ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001 (uveřejněném pod č. 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uvedl: Oprávnění zmocněnce (Z. M.), udělit plnou moc jiné osobě (např. i JUDr. V.), aby místo něho jednala za zmocnitele (za žalobce), sice prokazuje plná moc z 27. 8. 1997 (srov. § 33a odst. 1 písm. a/ obč. zák.), k tomu, aby takové oprávněni bylo řádným způsobem realizováno a posléze (předložením procesní plné moci pro dovolací řízení) i osvědčeno, je však nezbytné, aby zmocnění obsažené v procesní plné moci bylo formulováno tak, že Z. M. (jako žalobcův zmocněnec dle plné moci z 27. 8. 1997) zmocňuje JUDr. V. k tomu, aby v dovolacím řízení zastupoval jeho zmocnitele (žalobce) a nikoli jeho samotného.
Z obsahu spisu se podává, že dne 17. 2. 1997 udělil žalovaný 2) JUDr. H. G. všeobecnou generální plnou moc, jež je svým obsahem hmotněprávní dohodou o plné moci, v níž je současně vyjádřeno oprávnění zmocněnce udělit za zmocnitele plnou moc advokátovi působícímu v České republice, je-li to nutné k ochraně práv zmocnitele. To ostatně vyplývá i procesní plné moci ze dne 2. července 2013, podle které byl JUDr. H. G. oprávněn k tomu, aby jako obecný zmocněnec zastupoval žalovaného 2), případně aby žalovanému 2) ustanovil zástupce z řad advokátů. Obecný zmocněnec dne 21. 11. 2013 udělil JUDr. Janu Pavlokovi, Ph.D., advokátovi, v souladu s dřívějším ujednáním procesní plnou moc, v důsledku čehož byl JUDr. Jan Pavlok, Ph.D., oprávněn v řízení před obecnými soudy zastupovat žalovaného 2). Oporu pro takový postup skýtá dohoda o plné moci ze dne 17. 2. 1997, takový postup pak zjevně nemůže být dotčen ani tím, že plnou moc k zastupování žalovaného 2) JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., udělil JUDr. H. G. současně též jako obecný zmocněnec žalovaného 2). Takový postup totiž nemůže být za dané situace v rozporu se závěry vyplývajícími z R 50/2014. Podmínka vyplývající z § 27 o. s. ř. ve směru, že obecný zmocněnec může jednat pouze osobně, nevyjadřuje totiž nic jiného, než že se obecný zmocněnec na rozdíl od advokáta nemůže dát zastoupit jiným zmocněncem jako dalším zástupcem. O takový případ se však v souzené věci nejedná, protože JUDr. Jan Pavlok, Ph.D. není dalším zástupcem zmocněncem JUDr. H. G., ale zástupcem žalovaného 2).
Udělení plné moci advokátu JUDr. Janu Pavlokovi, Ph.D., má však ještě jeden důsledek, a sice že v důsledku aplikace § 24 odst. 1 in fine o. s. ř. může mít účastník řízení pouze jednoho zvoleného zástupce; podle § 28 odst. 3 o. s. ř. udělením nové plné moci nastává nevyvratitelná domněnka, že v rozsahu zmocnění došlo k vypovězení plné moci dosavadnímu zástupci (zmocněnci) JUDr. H. G.
Ze shora uvedených důvodů vyplývá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že ve věci nejsou splněny předpoklady pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243d písm. b) o. s. ř., postupoval ve shodě podle § 243e odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. a napadené výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243g odst. 1 věty první o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu