22 Cdo 4164/2008
Datum rozhodnutí: 13.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 4164/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. M. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Vaško, advokátem se sídlem v Praze 4, Do Čtvrti 81/4, proti žalovanému : Společenství vlastníků jednotek domů čp. 1557 1565, Plamínkové, Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Plamínkové 1557 1565, IČ: 264 31 033, zastoupenému JUDr. Jiřím Bílkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Sdružení 25, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 53/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2008, č. j. 15 Co 116/2008-218, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Jiřího Bílka.
O d ů v o d n ě n í :


Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. září 2007, č. j. 23 C 53/2005-196, zamítl žalobu na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek domu čp. 1557-1565 Plamínkové, Praha 4 ze dne 19. 2. 2001 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. května 2008, č. j. 15 Co 116/2008-218, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, přičemž však neuvedl žádné zákonné ustanovení, o které přípustnost dovolání, resp. naplnění dovolacího důvodu opírá.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř., a to jen tehdy, šlo-li by o řešení právní otázky.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Dovolatel v dovolání nalézacím soudům toliko vytýká, že porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť se v dané věci nezabývaly námitkami žalobce , aniž by tyto námitky v dovolání jakkoliv specifikoval.

Bez ohledu na skutečnost, že takto ve zcela obecné a nekonkrétní rovině uplatněná dovolací argumentace neumožňuje dovolacímu soudu věcný přezkum správnosti konkrétních závěrů přijatých odvolacím soudem, fakticky dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že řízení před ním je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a naznačuje tak uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.


K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 a na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu ČR www.nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu). Dovolatel však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezil a tato se nepodává ani z obsahu dovolání.

Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady takto vzniklé představují odměnu advokáta za zastoupení žalovaného v dovolacím řízení, která činí podle § 5 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ) částku 10.000,- Kč sníženou ve smyslu § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 vyhlášky na částku 5.000,- Kč a dále sníženou podle § 18 odst. 1 vyhlášky ve spojení s § 10 odst. 3 vyhlášky o 50 % na částku 2.500,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání žalobce) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 2.800,- Kč.

Dovolací soud proto uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnosti usnesením uložená, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. srpna 2010

JUDr. František Balák
předseda senátu