22 Cdo 4147/2007
Datum rozhodnutí: 22.04.2008
Dotčené předpisy:



22 Cdo 4147/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Včela, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, IČ: 00032468, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, proti žalované České republice Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 59/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2007, č. j. 16 Co 73/2007-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 6 307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Rybáře.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 6. prosince 2006, č. j. 26 C 59/2006-39, určil, že žalobkyně (tehdy V č e l a - spotřební družstvo Praha, před změnou právní formy, k níž došlo 25. 5. 2007) je vlastníkem pozemku parcelní číslo 527/28, katastrální území S., zapsaného na LV 3493 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha , a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. dubna 2007, č. j. 16 Co 73/2007-57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku, neboť vlastnické právo nabyla ze zákona podle § 879c odst. 1 občanského zákoníku (dále ObčZ ) transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické, když požádala o změnu práva ve lhůtě stanovené § 879c odst. 4 ObčZ. Zákon č. 229/2001 Sb. sice ustanovení § 879c až § 879e ObčZ zrušil, ale byl zrušen nálezem Ústavního soudu z 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/2002, čímž se obnovil stav uvedenými ustanoveními založený.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále OSŘ ) a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Vznáší dovolací námitky totožné s těmi, které jako žalovaná uplatňovala, a dovolací soud posuzoval, ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2205/2005. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, nejprve posoudil přípustnost dovolání, neboť podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá ve smyslu § 237 odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam, a proto je dovolání žalované nepřípustné. Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, který se týkal obdobného předmětu řízení a jehož účastnicí byla rovněž dovolatelka jako žalovaná. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz a pod C 4660 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Ústavní stížnost, kterou dovolatelka proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, odmítl s odůvodněním, že zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/2002, publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k rehabilitaci ustanovení § 879c až § 879e ObčZ a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními. Proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 OSŘ za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Žalovaná je povinna podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ nahradit úspěšné žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokáta za zastoupení podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., ve výši 5 000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 OSŘ) 6 307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. dubna 2008
JUDr. Marie R e z k o v á
předsedkyně senátu