22 Cdo 413/2004
Datum rozhodnutí: 29.11.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 413/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) Ing. Z. K. a B) O. K., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) K. Š. a 2) M. Š., zastoupených advokátem, o odstranění části stavby a zdržení se stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 561/95, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2003, č. j. 44 Co 212/2001-141, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně B) a její manžel S. K. se jako vlastníci domu čp. 172 v K. domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit přístavbu, kterou provedli v roce 1993 na terase svého domu čp. 173, a aby se žalovaní zdrželi všech stavebních úprav tohoto domu, které způsobují zhoršení osvětlení obytných místností v domě žalobců čp. 172.

Okresní soud v Blansku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem z 2. 1istopadu 2000, č. j. 5 C 561/95-97, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit přístavbu druhého nadzemního podlaží postavenou na původní terase nemovitosti č. p. 173 na parcele č. 290 v k. ú. K., zapsané na LV č. 168 u Katastrálního úřadu v B., a to v délce 8,5 metru a šířce 2,25 metrů do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem pod bodem II zamítl žalobu i ve výroku, kterým se žalobci domáhají, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se všech stavebních úprav nemovitosti č. p. 173 na p. č. 290 v k. ú. K., zapsané na LV č. 168 u Katastrálního úřadu v B., které způsobují zhoršení osvětlení obytných místností v nemovitosti žalobců čp. 172 na parcele č. 292 v k. ú. K., zapsané na LV č. 188 u Katastrálního úřadu v B., a výroky pod bodem III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci odvolání a žalobce S. K. a v průběhu odvolacího řízení dne 24. února 2002 zemřel. Dědictvím po něm nabyly spoluvlastnictví k domu čp. 172 žalobkyně A) v rozsahu 99/100 a žalobkyně B) v rozsahu 1/100. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. února 2003, č. j. 44 Co 212/2001-141, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a jinak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 13. března 2003.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání dne 9. května 2003. Jeho přípustnost dovozují z § 237 odst. l písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Považují rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozsudek odvolacího soudu je také podle dovolatelek v rozporu v s hmotným právem. Dále namítají, že v řízení došlo k vadám, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady spočívají v tom, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy, které žalobci navrhovali již před soudem prvního stupně a které dále žalobkyně specifikují. Při posouzení míry zastínění domu čp. 172 a vážného ohrožení zdraví žalobkyně B) také soudy nevzaly v úvahu posudky Krajského hygienika v Brně z 16. 9. 1993 a 16. 9. 1994. Tím, že soudy neprovedly navrhované důkazy, došlo i k tomu, že nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci. K vadě řízení došlo také tím, že samosoudkyně 1. 4. 1998 nesprávně protokolovala výpověď žalobkyně B). V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou také zaměňovány pojmy přístavba, nástavba, data a čísla jednací stavebních povolení a v řízení před soudem prvního stupně docházelo k průtahům. Odvolací soud opřel své zjištění jen o telefonický dotaz na znalce, když takové provedení důkazu neodpovídá občanskému soudnímu řádu, a odůvodnění jeho rozhodnutí je velmi kusé a nepřesvědčivé. Žalobkyně navrhly, aby rozsudky soudů obou stupňů byly v napadené části zrušeny a věc vrácena v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť rozsudek odvolacího soudu není v napadené části rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu § 237 odst. l písm. c) občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb.

Podle bodu 1 hlavy první části dvanácté občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon č. 30/2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2001.

Podle bodu 15 hlavy první části dvanácté občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadního právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Podle bodu 17 hlavy první části dvanácté občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 2. 11. 2000. Odvolací soud projednal a rozhodl o odvolání proti tomuto rozsudku v souladu se shora citovaným bodem 15 podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Pro Nejvyšší soud jako soud dovolací z bodu 17 vyplývá, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů a proto Nejvyšší soud řízení o dovolání provedl podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále OSŘ ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně zastoupenými účastnicemi řízení, dovolací soud zkoumal, zda bylo dovolání podáno včas.

Podle § 240 odst. l OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout, lhůta je však zachována, bylo-li odvolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V daném případě rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 13. 3. 2003, dovolání bylo podáno 9. 5. 2003, to znamená po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty a jde o dovolání opožděné.

I kdyby však bylo podáno včas, šlo by o dovolání nepřípustné.

Podle § 236 odst. l OSŘ lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 OSŘ je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným. Takové vady namítány ani zjištěny nebyly.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v napadené části nemůže být přípustné podle § 238 odst. l písm. b) OSŘ, neboť jím byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém rozsudku předchozím; rozsudkem z 6. 2. 1998, č. j. 5 C 561/95-32, byla žaloba na odstranění části stavby domu žalovaných rovněž zamítnuta.

Dovolání není přípustné ani podle § 239 odst. 1 a 2 OSŘ, neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a žalobkyně před jeho vyhlášením přípustnost dovolání nenavrhly.

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v napadené části není přípustné, bylo podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. l písm. a) a c) OSŘ odmítnuto.

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně spolu s rozhodnutím o další části žaloby.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2004



JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu