22 Cdo 411/98
Datum rozhodnutí: 21.09.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 411/98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. M., zastoupeného advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 98/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 1997, čj. 35 Co 471/96-104, takto:



Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. března 1997, čj. 35 Co 471/96-104, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. března 1996, čj. 19 C 98/94-55, ve znění opravného usnesení ze dne 11. března 1996, čj. 19 C 98/94-63, se s výjimkou výroků o soudním poplatku zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem z 11. 3. 1996, čj. 19 C 98/94-55 ve znění opravného usnesení z 11. 3. 1996, čj. 19 C 98/94-64, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to "rodinnému domu čp. 118 umístěnému na stavební parcele č. p. 396 a k zahradě č. p. 397 v P., vše zapsané na listu vlastnictví č. 371 pro KÚ D. P., v katastru nemovitostí P.". Nemovitosti přikázal od výlučného vlastnictví žalobkyně a uložil jí, aby zaplatila žalovanému náhradu v částce 149.928,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a ve vztahu mezi účastníky a o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, podíl žalobkyně činí 5/8 a podíl žalovaného 3/8. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem nedošlo. Přikázání nemovitostí odůvodnil soud jejich účelnějším využitím žalobkyní ve smyslu § 142 odst. l obč. zák. Při určení přiměřené náhrady žalovanému vycházel z ceny nemovitostí (domu a dvou pozemků) stanovené znaleckým posudkem Ing. J. K. z 18. 9. 1995 podle vyhl č. 178/1994 Sb. v částce 399.810 Kč.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací nařídil doplnění znaleckého posudku a Ing. J. K. stanovil znaleckým posudkem ze 17. 2. 1997 cenu všech tří nemovitostí podle vyhl. č. 178/194 Sb. ve znění vyhl. č. 295/1995 Sb. částkou 390.840 Kč a cenu obvyklou částkou 700.000 Kč. Po tomto doplnění pak shora označeným rozsudkem rozhodl odvolací soud tak, že potvrdil výroky rozsudku soudu prvního stupně o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a jejich přikázání žalobkyni. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému částku 262.500 Kč, státu na náhradě nákladů řízení 1590 Kč a soudní poplatek 9.000 Kč. Rozhodl také o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a nákladech státu vzniklých v odvolacím řízení. Při určení výše přiměřené náhrady žalovanému vycházel z obvyklé ceny nemovitostí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí, že dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu o přiměřené náhradě za jeho spoluvlastnický podíl. Namítá, že v řízení došlo k vadě podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Tu spatřuje v tom, že nebyl předvolán k druhému jednání odvolacího soudu, které se konalo 25. 3. 1997. Dodatečně zjistil, že předvolání mělo být doručováno spolu s doplňujícím znaleckým posudkem o ceně nemovitostí, avšak nepozorností nebo omylem mu byla doručena pouze jedna písemnost - znalecký posudek. Odvolací soud vycházel z údajů na doručence a mylně se domníval, že byl k jednání řádně předvolán. Zásilku také nepřevzala zástupkyně žalovaného, ale sousedka. V této části žalovaný podle obsahu namítá vadu řízení ve smyslu § 237 odst. l písm. f) o. s. ř., tedy že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Dále žalovaný uvádí, že nenavrhoval doplnění znaleckého posudku, nebyl také odvolacím soudem vyzván, aby se k osobě znalce vyjádřil. Nesouhlasil by s tím, aby znalec Ing. J. K. původní znalecký posudek doplňoval. Ten totiž při vypracování původního posudku nepřihlédl ke změně cenového předpisu a nestanovil ani cenu obecnou (obvyklou). Žalovaný proto navrhoval, aby byl vypracován znalecký posudek revizní. Odvolací soud také pochybil, pokud znalce nevyslechl, resp. neumožnil účastníkům klást znalci otázky. Dále žalovaný zpochybňuje správnost doplňujícího znaleckého posudku. Namítá, že cena nemovitostí, ze které znalec vycházel nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.). Poukazuje na to, že znalec vycházel z prohlídky a zaměření nemovitostí provedených před zpracováním původního posudku a 17. 2. 1997 je provedl "... jen z ulice za účelem ověření stavu.". Tak znalci chyběla informace, že v lednu 1997 byla instalována přípojka zemního plynu. Žalovaný nesouhlasí také se závěrem znalce, že nemovitost je obtížně obchodovatelná s přihlédnutím k jejímu umístění, ale zejména k jejímu technickému stavu, vybavení a dlouhodobému neužívání. K tomu předkládá fotografie a navrhuje, aby jimi byl proveden důkaz. Namítá dále, že rozloha předmětných pozemků činí 502 m2, přičemž zjistil dotazem na Obvodním úřadu pro Prahu 9 cenu za m2 1.200 - 1.800 Kč a v realitních kancelářích 1.600-1.800 Kč. To znamená, že jen nejnižší cena samotných pozemků byl činila částku převyšující 600.000 Kč. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Žalovaný byl k jednání odvolacího soudu řádně předvolán a znalecký posudek byl vypracován renomovaným znalcem.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení (§ 240 odst. l, § 241 odst. l o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu ve věci samé obsahuje výroky potvrzující - o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí žalobkyni, a výrok měnící - o vyrovnání podílů.

Žalovaný napadl dovoláním právě diformní (nesouladnou) část rozsudku odvolacího soudu.

Proti měnícímu rozsudku je dovolání podle § 238 odst. l písm. a) o. s. ř. přípustné.

V dané věci jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 odst. obč. zák., tj. řízení, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky a soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů (§ 242 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). To znamená, že shledá-li dovolací soud dovolání důvodným, zruší napadené rozhodnutí odvolacího soudu nejen v napadeném výroku, ale i v ostatních souvisejících výrocích, i když proti nim dovolání podáno nebylo (k tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze z 16. 4. 1993 sp. zn. 3 Cdo 114/92 uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 6/1993 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 6. 1998 sp. zn. 3 Cdon 117/96 uveřejněný pod č. 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobce namítal, že v řízení došlo k vadě ve smyslu § 237 odst. l písm. f) o. s. ř. Pokud by skutečně nebyl řádně předvolán k jednání odvolacího soudu, které se konalo 25. 3. 1997 a při kterém bylo prováděno dokazování (doplňujícím znaleckým posudkem a výslechem znalce) a odvolacím soudem poté bylo ve věci rozhodnuto, šlo by o nesprávný postup soudu, kterým by mu byla odňata možnost jednat před soudem. Odvolací soud by totiž nerespektoval § 122 odst. 1, § 123 a § 215 o. s. ř., ze kterých vyplývá, že účastník má právo být přítomen provedení důkazů a k provedeným důkazům se vyjadřovat a že má také právo se na závěr k věci vyjádřit.

K prokázání důvodů dovolání provedl dovolací soud ve smyslu § 243a odst. 2 o. s. ř. dokazování. Tak zjistil, že na doručence zásilky, adresované JUDr. H. P., tehdejší zástupkyni žalobce, je potvrzeno převzetí zásilky 7. 3. 1997 s podpisem K. s poznámkou "Ú. n. L. soused". Dále je na doručence v rubrice pod nadpisem Doručenka uvedeno "35 Co 471/96, ú. j. 25/31 opis znal. pos.". M. R., slyšena jako svědkyně vypověděla, že jako tehdejší zaměstnankyně odvolacího soudu, předmětnou doručenku psala, resp. vypravovala referát odvolacího soudu ze 3. 3. 1997, který jí ukládal obeslat vzorem č. 10 o. s. ř. zástupkyni žalovaného k jednání současně se stejnopisem znaleckého posudku. Dovolací soud uvěřil této svědkyni, že postupovala podle uvedeného pokynu, tj. že vypravená zásilka obsahovala kromě znaleckého posudku také předvolání k jednání. Vzal v úvahu, že obsah její výpovědi koresponduje s údaji uvedenými na doručence, resp. pak i v průpise na obálce zásilky. Zástupkyně žalovaného sice setrvala na tom, že předvolání k jednání jí nebylo doručeno, ale nevysvětleno zůstalo, proč se s přihlédnutím k údajům na obálce neobrátila na odvolací soud s poukazem na rozpor mezi obsahem zásilky a označeným obsahem. Dovolací soud tedy uzavírá, že žalovanému se nepodařilo vyvrátit správnost doručenky jako veřejné listiny (§ 134 o. s. ř.). Předvolání k jednání odvolacího soudu spolu se znaleckým posudkem bylo žalovanému doručováno k rukám jeho zástupkyně nikoli do vlastních rukou, šlo o doručení prosté a převzala -li zásilku sousedka adresátky, jde o postup odpovídající § 47 odst. l o. s. ř. V řízení tak nedošlo k vadě podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ani k jiné vadě uvedené v § 237 odst. l o. s. ř.

V řízení nedošlo ani k žalovaným tvrzené jiné vadě řízení, která měla spočívat v tom, že neměl možnost vyjádřit se k osobě znalce, doplňujícího znalecký posudek, a že s takovým doplněním ani nesouhlasil. K tomu dovolací soud jen uvádí, že jednání odvolacího soudu dne 27. ledna 1997 bylo podle protokolu o tomto jednání odročeno za účelem doplnění znaleckého posudku. Žalovaný k provedení tohoto důkazu neměl připomínky a v odvolání ani při jednání odvolacího soudu jiné důkazy nenavrhoval.

Dovolací soud však zjistil, že v řízení došlo k jiné vadě ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., která měla vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalobou domáhala se žalobkyně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků "k domu čp. 118 se stavební parc. č. 396 a zahradou parc. č. 397 v kat. území D. P.", tj. k domu a dvěma pozemkům. Soud prvního stupně však rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků "k rodinnému domu čp. 118 umístěnému na stavební parcele čp. 396 a k zahradě čp.397 v P.", tedy k domu a jednomu pozemku. Soud prvního stupně tak v prvé řadě pochybil, když žalobkyni nevyzval, aby upřesnila žalobu v označení nemovitostí tak, aby odpovídalo § 5 odst. l zák. č. 344/1992 Sb., (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jen takové označení nemovitostí po jeho převzetí do výroku rozsudku zajišťuje určitost a vykonatelnost rozsudku. Kromě toho soud prvního stupně nerozhodl o celém předmětu řízení, vymezeném (byť nepřesně) žalobou. Porušil tak povinnost, vyplývající z 152 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že rozsudkem má být rozhodnuto o celém předmětu řízení (když v dané věci nešlo o rozsudek částečný ani o rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o základu věci). Ani odvolací soud uvedené pochybení nenapravil.

Přitom jde o vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), neboť z odůvodnění vyplývá, že rozsudek se má týkat všech tří nemovitostí včetně ceny, ze které odvolací soud vycházel při určení přiměřené náhrady.

Vzhledem k tomu, dovolací soud, rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 243b odst. l o. s. ř. zrušil včetně souvisejících dovoláním nenapadených potvrzujících výroků (§ 242 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Protože důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i jeho rozsudek a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s. ř.). Přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. se dovolací soud nezabýval, neboť žalovaný může námitky ohledně skutkového zjištění uplatnit u soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2000

JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková