22 Cdo 408/2015
Datum rozhodnutí: 25.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



22 Cdo 408/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce R. O. , zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod sokolovnou 692/11, proti žalované D. N. , o zaplacení 374.244 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 11 C 116/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2014, č. j. 44 Co 234/2014-59, takto:

Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Okresní soud Brno venkov (dále soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 11 C 116/2013-50, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. srpna 2014, č. j. 44 Co 234/2014-59, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Má za to, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť nepřiznáním osvobození od soudních poplatků soud znemožňuje žalobci hájit svá práva. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání žalobce není přípustné.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, resp. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Žalobce v dané věci nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. a neuvedl ani způsobilý dovolací důvod. V dovolání sice tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe , žádnou takovou otázku však v dovolání nevymezil a nelze ji dovodit ani z obsahu dovolání. Rovněž žalobce neuvedl, od které ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit.
Jako dovolací důvod žalobce uvedl nesprávné právní posouzení věci, přitom obsahem dovolání je pouhá kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně kritiky skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Žalobce na základě odlišného hodnocení důkazů dovozuje jiné skutkové závěry a na jejich základě dospívá k jinému právnímu hodnocení. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Nadto lze podotknout, že dovolací soud k otázce rozhodování o osvobození od soudních poplatků v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013 a dostupném na www.nsoud.cz ) s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) uvedl, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2015

Mgr. David Havlík
předseda senátu