22 Cdo 4057/2008
Datum rozhodnutí: 11.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2009




22 Cdo 4057/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Marečkem, advokátem se sídlem ve Slaném, Vítězná 1568, proti žalované Z. K. , zastoupené JUDr. Barborou Langerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Dvorského 664, pracoviště Polerady 35, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 902/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 24 Co 512/2007-238, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Mělníku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 28. června 2007, č. j. 5 C 902/2001-195, uložil žalovanému , aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ve vypořádání společného jmění manželů částku 14.465,- Kč . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků zaniklo rozvodem 6. 8. 1998. K tomuto dni zaniklo také jejich společné jmění manželů. K dohodě o vypořádání společného jmění manželů mezi účastníky nedošlo. Do aktiv společného jmění účastníků soud prvního stupně zahrnul částku 40.000,- Kč představující cenu osobního automobilu Fiat Uno, který žalobce po rozvodu manželství prodal, a částku 21.400,- Kč, představující pohledávku účastníků vůči H. D. z titulu půjčky, kteroužto pohledávku po zániku společného jmění manželů převzal od H. D. žalobce. Společné závazky účastníků řízení ke dni zániku jejich společného jmění manželů činily celkem 310.912,- Kč na které po zániku společného jmění manželů žalobce zaplatil částku 201.621,- Kč a žalovaná částku 109.291,- Kč. Jedním ze společných závazků byl i závazek z nesplacené novomanželské půjčky vůči České spořitelně, a. s., který činil 62.522,- Kč a žalobce z něj uhradil částku 61.246,- Kč a žalovaná částku 1.276,- Kč. Soud prvního stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání částku 14.465,- Kč.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. března 2008, č. j. 24 Co 512/2007-238, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku 32.118,50 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.

V odůvodnění odvolací soud v rozporu s výrokem uvedl, že byla rozsudkem soudu prvního stupně uložena žalované povinnost zaplatil žalobci částku 14.465,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Po doplnění dokazování zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení v Mělníku odvolací soud zjistil, že celkové závazky účastníků ke dni zániku jejich společného jmění činily částku 277.605,- Kč. Do pasiv společného jmění manželů nezařadil částky 9.906,- Kč a 5.840,-Kč představující náklady exekucí vzniklé po zániku společného jmění manželů. Žalobce zaplatil na společných závazcích celkem částku 201.621,- Kč a žalovaná částku 75.984,-Kč, z toho na závazek z nesplacené novomanželské půjčky u České spořitelny, a. s., v celkové výši 62.522,- Kč zaplatil žalobce částku 61.246,- Kč a žalovaná částku 1.276,- Kč. Žalovaná by měla žalobci na úhradu společných závazků zaplatit částku 62.818,50 Kč a žalobce žalované polovinu z aktiv společného jmění manželů, které získal, tj. částku 30.700,- Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci na vypořádání společného jmění manželů částku 32.118,50 Kč.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé neodpovídá tomu, co bylo vyhlášeno, ani poslední větě na straně 5 rozsudku soudu prvního stupně. Tvrzení odvolacího soudu, že podle rozsudku soudu prvního stupně je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 14.465,- Kč, není správné. Odvolací soud měl i bez návrhu chyby v psaní a počtech i zjevné nesprávnosti usnesením opravit. Tím, že tak neučinil, zkrátil práva účastníků. Dále odvolacímu soudu vytkla, že při rozhodování nevzal v úvahu dohodu účastníků, vyjádřenou v odvolání žalobce a vyjádření žalované k odvolání, že žalobce zaplatil na novomanželkou půjčku České spořitelně, a. s., částku 43.172,- Kč a žalovaná za přispění své matky částku 19.350,- Kč. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř. ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci dovolatelka vznesla dvě dovolací námitky:

1) nesprávnost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu spočívající v chybné formulaci, kdy odvolací soud na začátku odůvodnění nesprávně uvedl, že rozsudkem soudu prvního stupně byla povinnost zaplatil částku 14.465,- Kč uložena žalované , zatímco rozsudkem soudu prvního stupně byla povinnost zaplatit na vypořádání společného jmění manželů částku 14.465,- Kč uložena žalobci .
2) nesprávnost posouzení, kolik kdo z účastníků zaplatil na novomanželskou půjčku České spořitelně, a. s.

Dovolací soud k těmto námitkám uvádí:

Ad 1) jedná se o námitku zjevné procesní vady, která však nemá (neměla) vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu a kterou lze i dodatečně napravit, jak dovolatelka sama uvádí, opravou rozhodnutí podle § 164 o. s. ř.

Ad 2) oba soudy vycházely ze skutkového zjištění, že společný závazek účastníků řízení vůči České spořitelně, a. s. z novomanželské půjčky činil 62.522,- Kč, z toho žalobce zaplatil částku 61.246,- Kč a žalovaná částku 1.276,- Kč. Z tohoto zjištění při stejných podílech účastníků řízení vyplývá, že žalovaná by z uvedeného právního důvodu měla doplatit žalobci částku 29.985,- Kč [(61.246 - 1.276): 2]. Dovolatelka však tvrdí, že žalobce zaplatil České spořitelně, a. s. jen 43.172,- Kč, zatímco ona zaplatila 19.350,- Kč. Z toho zase vyplývá, že by měla žalobci doplatit pouze 11.911,- Kč [(43.142 19.350): 2]. Z toho lze dovodit, že se dovolatelka domáhá, aby částka, kterou má doplatit žalobci, byla snížena o částku 18.074,- Kč.

Protože jde o částku menší než 20.000,- Kč, není dovolání s ohledem na § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. K tomu srovnej usn esení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2813/2005 , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále Soubor rozhodnutí ) pod č. C 5780 , podle kterého d ovolání žalobce směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalobce, aby zaplatil žalovanému určitou částku, není podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ přípustné, jestliže by podle dovolání měla být žalobci uložena povinnost, aby žalovanému zaplatil částku nižší o méně než 20 000 Kč. Toto rozhodnutí je zcela použitelné i pro dovolací řízení o vypořádání společného jmění manželů.

Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2011

JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu