22 Cdo 402/2004
Datum rozhodnutí: 21.12.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 402/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně E. Ch., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) R. R., a 2) B. R., zastoupeným advokátkou, o vyklizení části pozemku a odstranění části střechy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 1536/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003, č. j. 14 Co 92/2001-160, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost vyklidit část jejího pozemku, na který umístili svoji králíkárnu a odstranit část střechy jejich sklepa s lisovnou, která okrajem přesahuje jejich pozemek a zasahuje do pozemku žalobkyně.

Okresní soud v Břeclavi (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 14. září 2000, č. j. 4 C 1536/97-104, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat navrhovatelce pozemek parc. č. 1329/35 k. ú. H. u B., který vznikl oddělením podle geometrického plánu ze dne 7. 5. 1999, č. 1655-122/1999, z pozemku parc. č. 1329/17 zapsaného dosud na LV č. 1000 pro obec a k. ú. H. u B., a to do 15 dnů od právní moci rozsudku . Výrokem pod bodem II. zastavil řízení v části o odstranění části střechy u lisovny na parc. č. 1329/21 v k. ú. H. . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaných proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I., rozsudkem ze dne 2. října 2003, č. j. 14 Co 92/2001-160, rozhodl tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku a žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozsudku kromě dalšího konstatoval, že dle přechodného ustanovení čl. 15 zákona č. 30/2000 Sb. se odvolací řízení o tomto odvolání vzhledem k datu napadeného rozhodnutí řídí občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. 12. 2000 . Tento rozsudek nabyl právní moci 18. 11. 2003.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje na § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a odůvodňuje je s poukazem na § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu; vychází tedy ze zákonných ustanovení, která upravují přípustnost dovolání a dovolací důvody, ale i zákonnou lhůtu k dovolání, podle občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2001. Kromě dalšího uvádí, že rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupce doručen 18. 11. 2003 a lhůta pro dovolání byla zachována . Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaní ztotožňují se závěry odvolacího soudu a navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci odvolací soud, jak shora uvedeno, svoje rozhodnutí vydal po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů a Nejvyšší soud proto o dovolání rozhoduje podle občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. ( dále OSŘ ).

Podle § 240 odst. 1 OSŘ může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 18. 11. 2003. Ve smyslu § 57 odst. 2 OSŘ byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pátek 19. 12. 2003. Pokud žalobkyně dovolání předložila poště k přepravě 12. 1. 2004, bylo podáno opožděně.

Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, kteří by podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s písemným vyjádřením k dovolání nelze za účelné (§ 142 odst. 1 OSŘ) považovat, neboť obsah tohoto vyjádření se netýkal otázky přípustnosti dovolání, jež byla nakonec pro rozhodnutí dovolacího soudu podstatná, nýbrž jeho věcné stránky.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2004



JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu