22 Cdo 397/2012
Datum rozhodnutí: 24.04.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 242 odst. 2 písm. d) o. s. ř.




22 Cdo 397/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. arch. V. K., zastoupené JUDr. Ludvíkou Čížkovskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Štorkánova 2811/11, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu občanů Praha - Horní Počernice v likvidaci, identifikační číslo osoby 40615600 , se sídlem v Praze 9, Běchorská 1768, zastoupenému likvidátorkou Ing. Zdeňkou Erbenovou, bytem v Toušicích 38, 2) J. Č., 3) D. Č., 4) S. T., 5) A. P., 6) M. R., 7) M. R., 8) V. N., 9) K. K., ž alovaní 2) - 9) zastoupeni JUDr. Boženou Montágovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 Vinohradech, Mánesova 19, 10) Ing. P. K., 11) K. W., a 12) E. W., o přikázání stavby do vlastnictví žalobkyně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 243/99, o dovolání žalovaných 2) 9) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010, č. j. 23 Co 367/2008-481, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).

Obvodní soud pro Prahu 9 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 14. února 2008, č. j. 6 C 243/99-366, rozhodl výrokem pod bodem I., že stavby garáží postavené na pozemcích parc. č. 1458/2, 1458/3, 1458/5, 1458/6, 1458/7, 1458/8 a 1458/9 v k. ú. H. se přikazují do vlastnictví žalobkyně s tím, že je povinna zaplatit do 15 dnů od právní moci rozsudku žalovaným J. a D. Č. částku 23.656,- Kč, Ing. P. K. částku 23.656,- Kč, S. T. částku 23.656,- Kč, A. P. částku 23.656,- Kč, M. a M. R. částku 23.656,- Kč, V. N. částku 23.656,- Kč a K. K. částku 23.656,- Kč. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že žaloba směřující proti žalovaným K. a E. W. a Bytovému družstvu občanů Praha se zamítá. Výroky pod body III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. prosince 2010, č. j. 23 Co 367/2008-481, rozsudek soudu stupně v odvoláním napadené části vyhovujícím výroku I. změnil tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovaným J. a D. Č. částku 50.674,- Kč, Ing. P. K. částku 54.346- Kč, S. T. částku 53.346,- Kč, A. P. částku 53.346,- Kč, M. a M. R. částku 53.346,- Kč, V. N. částku 53.346,- Kč a K. K. částku 50.674,- Kč, všem do jednoho měsíce od právní moci rozsudku; jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku (I.) potvrdil. Dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (III.) ve vztahu mezi žalovanými 2) 9) a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2) 9) dovolání. Uvádějí, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. a že uplatňují dovolací důvody podle § 241a odst. 1 písm. b) a odst. 3 odst. o. s. ř. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud při stanovení náhrady za garáže, kterou uložil žalobkyni zaplatit, od zjištěné obvyklé ceny garáží odpočetl jako nájemné za užívání pozemku u žalovaných 2), 3) a 9) částku 17. 456,- Kč a u žalovaných 4) 8) částku 18.374,- Kč.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými řádně zastoupenými osobami účastníky řízení, není však přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé vymezuje § 237 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Řízení o přikázání neoprávněné stavby vlastníkovi pozemku podle § 135 c) odst. 2 obč. zák. je sporem, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu.

Dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení § 242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné zkoumat, se při rozhodování o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. června 1998, sp. zn. 3 Cdon 117/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 37/1999).

Jestliže je tedy dovoláním napaden výrok rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl podle § 135c odst. 2 obč. zák. o náhradě za přikázanou stavbu, pak dovolací soud zkoumá, zda je dovolání proti tomuto výroku (jeho části) přípustné. Pouze v případě, že dospěje k závěru, že dovolání proti výroku o náhradě přípustné je a že shledá důvody pro jeho zrušení, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 o. s. ř., tj. výrok o přikázání stavby vlastníkovi pozemku.

V dovolání žalovaní požadují náhradu o 17.456,- Kč, resp. 18.374,- Kč vyšší. To znamená, že dovolání směřuje proti peněžitému plnění, jehož výše nepřesahuje částku 50.000,- Kč, uvedenou v § 237 odst. 2 o. s. ř., a dovolání tak není podle tohoto ustanovení přípustné. Vzhledem k tomu, že ve věci jde o tzv. subjektivní i objektivní kumulaci, nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání nároky uplatněné jednotlivými dovolateli sčítat.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání žalovaných 2) 9) rozsudku odvolacího soudu podle § 218 písm. c) a § 243b odst. 5 o. s. ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) 9), přihlédne soud prvního stupně i k nákladům dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2012

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu