22 Cdo 393/2011
Datum rozhodnutí: 12.07.2011
Dotčené předpisy: § 879c obč. zák.




22 Cdo 393/2011-117
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D, a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně CPI Reality, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, identifikační číslo osoby 281 83 436, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, proti žalované České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 23 C 56/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2008, č. j. 29 Co 518/2007 65, ve znění opravného usnesení ze dne 18. října 2010, č. j. 29 Co 518/2007 113, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2008, č. j. 29 Co 518/2007-65, ve znění opravného usnesení ze dne 18. října 2010, č. j. 29 Co 518/2007 113, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. května 2007, č. j. 23 C 56/2006 32, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parcely č. 1848/58 katastrální území M., pozemku parcela č. 1848/1 katastrální území M. a pozemku parcela č. 1848/40 katastrální území M. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vyšel zejména ze zjištění, že žalobce je vlastníkem budovy č. p. 1274, občanská vybavenost (prodejna), postavené na pozemku p. č. 1848/11 a p. č 1848/58 (tj. díl d pozemku p. č. 1848/1 o výměře 66 m), vše zapsáno na listu vlastnictví č. 2423
pro k. ú. M. Právní předchůdkyni žalobkyně (Včela spotřební družstvo Praha) bylo hospodářskými smlouvami ze dne 14. prosince 1987 a ze dne 31. května 1989 zřízeno právo trvalého užívání ke zmíněnému pozemku p. č. 1848/58 a k pozemkům p. č. 1848/1
a p. č. 1848/40. Posledně uvedené dva pozemky byly dány do trvalého užívání jako veřejný nástupní předprostor prodejny Včela a příjezdová komunikace k prodejně. Jelikož podle názoru soudu prvního stupně pozemky p. č. 1848/1 a p. č. 1848/40, ve vztahu
k nimž se žalobce domáhá určení vlastnictví, souvisí s provozem objektu č. p. 1274
prodejny Včela, neboť byly dány žalobci do trvalého užívání jako prostor související s prodejnou a příjezdová komunikace k ní, žalobce ve smyslu zákona č. 130/2000 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. července 2000, požádal o změnu 30. března 2001,
tedy ve stanovené lhůtě. Právo trvalého užívání se tak ve smyslu § 879c odst. 1 obč. zák. změnilo na právo vlastnické. S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobě vyhověl,
a to i ve vztahu k pozemku parc. č. 1848/58, neboť na něm je umístěn objekt prodejny.
Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 18. března 2008, č. j. 29 Co 518/2007 65, ve znění opravného usnesení ze dne 18. října 2010, č. j. 29 Co 518/2007 113, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 1848/58 kat. úz. M., parc. č. 1848/1 kat. úz. M. a parc. č. 1848/40 kat. úz. M. a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením přeměny práva trvalého užívání pozemků uvedených ve výroku jeho měnícího rozhodnutí na vlastnické právo žalobkyně. Podle názoru odvolacího soudu nebyla naplněna zákonná podmínka § 879c odst. 1 obč. zák., ve znění zákona č. 103/2000 Sb. s účinností od 1. července 2001, podle jehož znění bylo smyslem uvedeného zákonného ustanovení přeměnit užívání pozemku, k němuž bylo zřízeno právo trvalého užívání a je zastavěn stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno a pozemku na něj navazujícího, jestliže s provozem této stavby souvisí, na vlastnictví těchto pozemků. Podle názoru odvolacího soudu tuto podmínku nelze mít za splněnou za situace, kdy nebylo prokázáno, že k pozemku p. č. 1848/11, na němž stojí hlavní stavba prodejny Včela, nebylo žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, zřízeno právo trvalého užívání. Žalobkyně měla uzavřenu smlouvu o užívání jen k pozemku p. č. 1848/58 o rozloze 66 m, na který sice navazují pozemky p. č. 1848/40 a 1848/1, ale k nim bylo žalobkyni zřízeno právo trvalého užívání, jak vyplývá z hospodářských smluv shora citovaných, právě jen v souvislosti s provozem budovy občanské vybavenosti č. p. 1274 o rozloze 1405 m, postavené na pozemku p. č. 1848/11. Za této situace tedy podle n ázoru odvolacího soudu nemohlo dojít ani k přeměně práva užívání na vlastnické právo žalobkyně k pozemku
p. č. 1848/58. S ohledem na to odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, aniž by se zabýval osudem § 879c obč. zák. po přijetí zákona č. 229/2001 Sb. a po rozhodnutí Ústavního soudu z 9. března 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) (správně a ) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle názoru dovolatele byla splněna hmotněprávní podmínka daná ustanovením § 879c odst. 1 obč. zák., když smyslem uvedeného ustanovení bylo přeměnit užívání pozemku, k němuž bylo toto právo zřízeno a pozemku na něj navazujícího, jestliže s provozem této stavby souvisí, na vlastnictví těchto pozemků. Jelikož stavba žalobce č. p. 1274 je budovou postavenou na více pozemcích, tj. p. č. 1848/11 a p. č. 1848/58, z toho žalobci byl dán do trvalého užívání pozemek p. č. 1848/58, žalobce má za to, že byly splněny hmotněprávní podmínky § 879c odst. 1 obč. zák., neboť trvalé užívání sporných pozemků bylo zřízeno jak k pozemku p. č. 1848/58 zastavěnému budovou žalobce č. p. 1274 tak i ke sporným pozemkům na něj navazujícím, které souvisí s uvedenou budovou, tj. k pozemkům p. č. 1848/1 a p. č. 1848/40. Na podporu své argumentace odkázal na obdobná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, která se touto problematikou zabývala - sp. zn. 22 Cdo 1961/2006, 22 Cdo 2205/2005, 22 Cdo 2316/2006, 22 Cdo 2506/2006 a 22 Cdo 2490/2006 a konečně sp. zn. 22 Cdo 4147/2007. Z uvedených důvodů navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenou oprávněnou osobou účastníkem řízení, a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé), přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněného dovolacího důvodu a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 879c odst. 1 obč. zák. právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, ke změně práva na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona (§ 879c odst. 4 obč. zák.). Jak z hlavy osmé obč. zák. vyplývá, jde o přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. července 2000 (zákon č. 103/2000 Sb.), a jejich účinnost tedy nastala dne 1. července 2000.
V souzené věci odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k právnímu závěru, že hmotněprávní podmínky pro přeměnu práva trvalého užívání žalobkyně ve vztahu k pozemkům p. č. 1848/58, p. č. 1848/1 a p. č. 1848/40 v k. ú. M. na vlastnictví žalobkyně ve smyslu § 879c odst. 1 obč. zák. nebyly v daném případě splněny, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, měla zřízeno právo trvalého užívání i ve vztahu k pozemku p. č. 1848/11, jímž je budova č. p. 1274, občanská vybavenost, ve vlastnictví žalobkyně z větší části zastavěna.
S důvody, které odvolací soud vedly k zamítnutí žaloby, dovolací soud nesouhlasí.
Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že pozemek
p. č. 1848/58 je zastavěn stavbou č. p. 1274 - občanské vybavenosti, větší část uvedené budovy je postavena též na pozemku p. č. 1848/11 ve vlastnictví státu a že pozemky
p. č. 1848/1 a p. č. 1848/40 přiléhají k pozemkům p. č. 1848/58 a p. č. 1848/11 zastavěným stavbou č. p. 1274, jejímuž provozu slouží jako příjezdová komunikace a veřejný nástupní předprostor objektu č. p. 1274. Právo trvalého užívání bylo zřízeno ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně (Včela spotřební družstvo Praha) hospodářskými smlouvami k zastavěnému pozemku p. č. 1848/58 a dále k pozemkům p. č. 1848/1
a p. č. 1848/40 navazujícím na zastavěné pozemky p. č. 1848/11 a p. č. 1848/58,
a to jako nástupní předprostor a příjezdová komunikace k budově prodejny ve vlastnictví žalobkyně č. p. 1274.
Podle ustálené judikatury, pokud žalobce splnil podmínky § 879c obč. zák.
k 1. červenci 2000 a požádal v jednoroční lhůtě ode dne účinnosti zákona o transformaci vlastnictví, nabyl vlastnické právo k pozemku, zastavěnému stavbou jen tehdy, pokud ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, tedy ke dni 1. července 2001, vlastnické právo ke stavbě nepozbyl (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 3425/2008 publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č C 6547).
Uvedený závěr ustálené judikatury, od něhož se dovolací soud nehodlá odchýlit ani v souzené věci, je přímo aplikovatelný ve vztahu k posouzení transformace vlastnictví žalobkyně k pozemku p. č. 1848/58, neboť k němu měla právní předchůdkyně žalobkyně zřízeno právo trvalého užívání a bylo prokázáno, že tento pozemek je zastavěn stavbou žalobkyně č. p. 1274. Založil-li odvolací soud své rozhodnutí ve vztahu k pozemku
p. č. 1848/58 toliko na závěru, že hmotněprávní podmínky § 879c odst. 1 obč. zák. nebyly splněny pro absenci práva trvalého užívání právní předchůdkyně žalobkyně k dalšímu pozemku p. č. 1848/11, na němž je provozovna žalobkyně č. p. 1274 také zčásti postavena, jeho rozhodnutí v této části není správné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je však nesprávné i z hlediska posouzení transformace vlastnictví žalobkyně ve vztahu k ostatním pozemkům p. č. 1848/1 a p. č. 1848/40. Pozemky parc. č. 1848/1 a 1848/40 přímo navazují na pozemek parc. č. 1848/58 a slouží také provozu stavby č. p. 1274, což je podmínkou pro jejich transformaci na právo vlastnické ve smyslu § 879c obč. zák.
Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že k transformaci práva trvalého užívání k dotčeným pozemkům žalobkyní na její vlastnictví k pozemkům p. č. 1848/1, 1848/40
a p. č. 1848/58 ve smyslu § 879c odst. 1 obč. zák. nedošlo z důvodu absence práva trvalého užívání k pozemku p. č. 1848/11, na němž je její budova zčásti postavena, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 věta první o. s. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2011

Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu