22 Cdo 3909/2009
Datum rozhodnutí: 08.12.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 3909/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované Mgr. E. G., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 358/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 60 Co 340/2007-380, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení


O d ů v o d n ě n í :





Okresní soud v Kroměříži ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 12. března 2007, č. j. 6 C 358/2000-337, rozhodl výrokem pod bodem I., že z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů připadá do vlastnictví žalobce: nábytek ze světlého dubu a to 4 stropní skříňky a 1 šatní dvoudveřová skříň s nadstavcem v ceně 4.700,- Kč, barevný televizor O. v ceně 9.900,- Kč, 7 ks mosazného kování na dveře v ceně 2.597,- Kč, obraz T. ch. od ak. mal. V. v ceně 7.000,- Kč a do vlastnictví žalované: zahradní chatka se vstupním přístřeškem umístěná na pozemku p. č. 23 zahrada zapsaného u katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště H. na LV 121 pro okr. K., obec B., katastrální území B. v ceně 25.000,- Kč, 1,5 lůžková válenda v ceně 2.500,- Kč , výrokem pod bodem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 13.438,50 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku a výrokem pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.





Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 60 Co 340/2007-380, výrokem pod bodem


I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů připadá: a) do vlastnictví žalobce: nábytek ze světlého dubu, a to čtyři stropní skříňky a jedna šatní dvoudveřová skříň s nadstavcem v ceně 4.700,- Kč, barevný televizor O. v ceně 9.900,- Kč, obraz T. ch. od akademické malířky V. v ceně 7.000,- Kč, sedm kusů mosazného kování na dveře v ceně 1.372,- Kč, v celkové ceně 22.972,- Kč, b) do vlastnictví žalované: zahradní chatka se vstupním přístřeškem umístěná na pozemku parc. č. 23 zahrada zapsaného u katastrálního úřadu pro Z. k., pro obec B., katastrální území B. v ceně 25.000,- Kč, 1,5 lůžková válenda v ceně 2.500,- Kč, v celkové ceně 27.500,- Kč , a dále tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu 5.081,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku . Výrokem pod body II. až V. rozhodl o nákladech řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; ohrazuje se proti poučení, jehož se mu dostalo od odvolacího soudu, že proti jeho rozsudku není dovolání přípustné. Svoje dovolání pokládá za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.


Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.


Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.


Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud vychází


z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření němu jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného


u soudu prvního stupně.


Přípustnost dovolání nelze opřít o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pokud jde


o přikázání položek jednotlivým účastníkům, rozhodl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně, jen mírně změnil ocenění. Na základě toho došlo i ke snížení vypořádacího podílu, a to v neprospěch dovolatele, kterému bylo namísto původní částky 13.438,50 Kč přiznána jen částka 5.081,- Kč. Ovšem dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není přípustné v mj. občanskoprávních věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč; proto


o přípustnosti dovolání proti měnícímu výroku zde nelze uvažovat.


K zařazení jednotlivých věcí do vypořádání: V dané věci sice odvolací soud rozsudkem ze dne 31. března 2005, č. j. 47 Co 96/2004-217, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem k doplnění dokazování, nezavázal jej však právním názorem ohledně věci samé. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Právním názorem odvolacího soudu je podle konstantní judikatury názor na to, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popř. jak má být právní předpis vyložen. Právním názorem významným z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejsou pokyny k doplnění dokazování, jestliže byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pro neúplnost skutkových zjištění, popř. jiné pokyny o tom, jak má soud prvního stupně dále postupovat po procesní stránce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, Soudní rozhledy č. 8/2002).


Přípustnost dovolání v daném případě přichází v úvahu jen za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný


v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod č. C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). V dané věci tu není nic, co by z napadeného rozsudku činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a dovolatel nic takového neuvádí.


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 8. prosince 2009


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu