22 Cdo 3858/2009
Datum rozhodnutí: 19.01.2010
Dotčené předpisy: § 120 odst. 1 předpisu č. 141/1950Sb., § 125 předpisu č. 141/1950Sb., § 155 předpisu č. 141/1950Sb., § 159 předpisu č. 141/1950Sb.



22 Cdo 3858/2009

ROZSUDEK


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce S. Š. , zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovanému J. Š. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18, o vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 119/89, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 410/2005-555, takto:

Dovolání se zamítá .



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 27. září 2005, č. j. 6 C 119/89-306, pod bodem I. výroku žalovanému uložil, aby se zdržel užívání pozemku parc. č. 535 zahrada, zapsaného na LV č. 5 pro obec Velké Meziříčí a kat. území Svařenov, a aby tento pozemek vyklidil, s tím, že povinnost zdržet se užívání pozemku a pozemek vyklidit se nevztahuje na část pozemku, označenou na geometrickém plánu Ing. J. M. z 2. 5. 1991, číslo zakázky 36-109/91, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. 535/2. Pod bodem II. zamítl žalobu na zdržení se užívání a vyklizení pozemku parc. č. 535/2. Pod bodem III. uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 33,- Kč. Pod bodem IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně odkázal na skutková zjištění učiněná v předcházejících rozsudcích v této věci. Z rozsudku ze dne 19. 12. 1997, č. j. 6 C 119/89-162, vyplývá skutkové zjištění, že kupní smlouvou ze dne 5. 1. 1957, sepsanou u bývalého Státního notářství ve Velkém Meziříčí pod sp. zn. N 2/57, koupili J. a M. Š., rodiče žalobce a zemřelého F. Š. (původně žalovaného spolu s A. Š.), od J. a L. P. pozemek parc. č. 535 v kat. území S. za účelem výstavby rodinného domku F. Š., který z důvodu zákazu drobení zemědělské půdy jako bezzemek označený pozemek sám koupit nemohl. Rozhodnutím bývalého ONV ve Velkém Meziříčí ze dne 27. 6. 1958, č. j. Výst./4288/58, byla k žádosti F. Š. povolena stavba rodinného domku na pozemcích parcelních čísel 535 a 541 v kat. území S. Rozhodnutí o povolení k užívání novostavby rodinného domku bylo vydáno 23. 6. 1961. Předmětný pozemek parc. č. 535 byl až do roku 1969 veden jako součást pozemku parc. č. 509 v užívání jednotného zemědělského družstva (dále JZD ). V pozemkové knize byl pozemek parc. č. 535 veden jako vlastnictví J. a M. Š. Po smrti J. Š. zdědil id. 1 pozemku parc. č. 535 žalobce s tím, že pozemek je v bezplatném užívání JZD Hrbov. Po smrti M. Š. zdědil žalovaný F. Š. id. 1 pozemků zapsaných na LV č. 5 pro kat. území S. v užívání socialistického sektoru bez bližšího upřesnění. Rodinný domek postavený F. Š. stojí z větší části na pozemku parc. č. 541/4 a z menší části na pozemku parc. č. 535. Z rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 6 C 119/89-266, se podává, že dům žalovaného J. Š., právního nástupce původně žalovaných F. a A. Š., č. p. 31 se nachází na pozemcích v současné době označených jako parc. č. 49/1 a parc. č. 49/2, kdy pozemek parc. č. 49/2 byl oddělen z pozemku parc. č. 535. Kupní smlouvou
a smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou mezi žalovaným a L. T. a P. O. dne 12. 10. 1999, bylo k zajištění přístupu žalovaného k domu č. p. 31 zřízeno věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy po pozemku parc. č. 534/2. Žalovaný je vlastníkem pozemků parcelních čísel 49/1, 509/2, 536/3
a 541/3 v kat. území S. Pozemek parc. č. 535 nabyl dědictvím žalobce. Pokud jde o právní posouzení věci, soud prvního stupně odkázal na označené dřívější rozsudky a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, č. j. 15 Co 246/2003-296. Soudy dospěly k závěru, že dům č. p. 31 jako trvalá stavba nebyl zřízen na základě existující práva stavby (§ 159 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník), tedy nebyly dány zákonné podmínky pro rozdílnost ve vlastnictví stavby a pozemků, na nichž byla stavba domu zřízena (§ 155 citovaného zákona), a právní vztahy mezi stavebníkem
a vlastníkem pozemků je třeba upravit podle § 125 a násl. citovaného zákona. Žalovaný se zpracováním stal vlastníkem zastavěného pozemku a pozemku označeného v geometrickém plánu Ing. Machka ze dne 2. 5. 1991 jako parc. č. 535/2, nezbytně nutného k užívání stavby č. p. 31. Za 110 m2 pozemku parc. č. 535 nabytých právními předchůdci žalovaného zpracováním soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu ve výši 33,- Kč.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 410/2005-555, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body I. a II. tak, že zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a zdržet se užívání pozemku parc. č. 535 zahrada, zapsaného na LV č. 5 pro obec Velké Meziříčí a kat. území Svařenov. Ve výroku pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a pod body IV. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc správně posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 141/1950 Sb. o nabytí vlastnictví zpracováním. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že stavebník domu č. p. 31, tedy právní předchůdce žalovaného, nabyl zpracováním vlastnictví nejen k pozemku přímo zastavěnému stavbou, dnes označenému jako parc. č. 49/2, ale i k přilehlému pozemku, označenému v geometrickém plánu Ing. Stanislava Kutálka ze dne
11. 6. 2008, č. 95-23/2008, jako parc. č. 535/6 kat. území Svařenov. Zde odvolací soud odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu uvedené ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 65, ročník 1972. Ve vztahu k žalobě na vyklizení a zdržení se užívání pozemku parc. č. 535/6 odvolací soud shledal na straně žalobce, který není vlastníkem tohoto pozemku, nedostatek aktivní věcné legitimace. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani pokud jde o vyklizení a zdržení se užívání zbývající části pozemku parc. č. 535, označené v geometrickém plánu Ing. Kutálka jako parc. č. 535/5 kat. území Svařenov, z důvodu, že žalovaný na tomto pozemku nemá žádné své věci. Protože otázka vlastnictví k části pozemku parc. č. 535 (nyní parc. č. 49/2 a 535/6) byla řešena jako otázka předběžná ve vztahu k aktivní legitimaci žalobce, nepřicházelo v úvahu rozhodnutí o náhradě za pozemek nabytý jeho zpracováním.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že zřízením stavby na cizím pozemku podle § 126 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb. mohlo vzniknout právním předchůdcům žalovaného vlastnické právo zpracováním pouze k zastavěnému pozemku. Výklad připouštějící nabytí vlastnického práva zpracováním i k pozemku nezbytně nutnému k řádnému užívání stavby by neúměrně zvýhodnil stavitele na úkor vlastníka pozemku. Rovněž rozsah pozemku parc. č. 535/6, jak je vymezen geometrickým plánem Ing. Kutálka, výrazně omezuje žalobce jako oprávněného vlastníka v užívání svého pozemku. Žalovaný je v daném místě vlastníkem pozemků parcelních čísel 49/1, 509/2, 536/3 a 541/3, má zřízeno věcné břemeno cesty po pozemku parc. č. 534/2, takže má zajištěn přístup k domu č. p. 31. Právo řádně užívat stavbu má žalovaný i podle současné právní úpravy. Vyhovění žalobě na vyklizení a zdržení se užívání předmětného pozemku je nezbytné z hlediska právní jistoty žalobce, která je narušována žalovaným tím, že si činí nároky na předmětný pozemek a sám před odvolacím soudem uváděl, že se na tomto pozemku jeho věci nacházejí. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. 9. 2008.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval správně podle ustanovení občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. o nabytí vlastnictví zpracováním. Dovolací soud také neshledal důvod, aby se odchýlil od právního názoru vyjádřeného ve stanovisku Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky: K niektorým otázkam ochrany vlastníctva nehnuteľností a riešenia vzťahov medzi vlastníkmi susediacich pozemkov (Z rozboru a zhodnotenia rozhodovacej činnosti súdov Slovenskej socialistickej republiky vo veciach ochrany vlastníctva k nehnuteľnostiam a stanoviska občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu SSR z 27. 6. 1972, Cpj 59/71) publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 65, ročník 1972, na str. 508-509, který odvolací soud správně citoval. Nabyl-li tedy stavebník v době před 1. 1. 1964 vlastnictví k pozemku zpracováním podle § 126 odst. 1 zákona
č. 141/1950 Sb., nenabýval jen pozemek zastavěný stavbou, ale i plochu navazující potřebnou k obvyklému užívání stavby v potřebném rozsahu. Ostatně nezřídka jsou pozemky označované v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha zastavěny jen zčásti a někdy k ní patří i tzv. nádvoří srov. k tomu bod 1 kód 13 přílohy k vyhlášce
č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud jde o zamítnutí žaloby o zdržení se užívání a vyklizení pozemku označeného v geometrickém plánu Ing. Kutálka jako parc. č. 535/5, rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá jeho skutkovému zjištění, jež má oporu v obsahu spisu, že žalovaný na uvedeném pozemku nemá žádné věci.

Dovolací soud považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu za natolik správné a přesvědčivé, že na ně lze plně odkázat.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

S ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení
a na to, že soud prvního stupně doposud o náhradě nákladů řízení před nalézacími soudy nerozhodl, rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů dovolacího řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení by logicky nemělo předcházet rozhodnutí o nákladech řízení vzniklých za řízení před soudem prvního stupně i za řízení odvolacího. Teprve rozhodnutí soudu prvního stupně o tom bude totiž rozhodnutím, jímž se řízení ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. končí. Rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, neboť kdyby tomu tak bylo, musel by rozhodovat o náhradě nákladů řízení ve všech případech vyjma případů, kdy napadené rozhodnutí ruší a věc vrátí k dalšímu rozhodnutí některému z nalézacích soudů. Jestliže však řízení mezi účastníky u dovolacího soudu nekončí, pak o nákladech řízení nerozhoduje. Řízení v dané kauze bude končit až posledním rozhodnutím
o nákladech nalézacího řízení; nikoli tedy u soudu dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2010

JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu