22 Cdo 3782/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.



22 Cdo 3782/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. S. , zastoupeného Mgr. Rostislavem Tomisem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova 725/3, proti žalovanému Ing. J. B. , o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 106/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2016, č. j. 11 Co 56/2016-121, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 37 C 106/2014-82, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal povolení práva nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty přes pozemek žalovaného (par. č. 1607), ležící mezi veřejnou komunikací (pozemek par. č. 1713) a pozemky žalobce (par. č. 105/1 a par. č. 105/3), všemi zapsanými katastrálním pracovištěm Opava u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pro obec a katastrální území S. Žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 4. 2016, č. j. 11 Co 56/2016-121, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že na pozemku žalovaného se nachází cesta (neveřejná komunikace), kterou používá k přístupu jak žalovaný, tak dlouhodobě i žalobce. Od roku 2004 docházelo k rozporům o užívání cesty, které vyústily v podání žaloby. Přístup přes pozemek žalovaného (dosavadní přístup) je z hlediska užívání nemovitosti nejvhodnější, nicméně žalobce má zajištěn přímý přístup k veřejné komunikaci rovněž přes vlastní pozemek. Přístup je dostatečný pro průchod osob i průjezd vozidel, přičemž vede skrze stodolu žalobce, vybavenou průjezdovými vraty , a ústí na jinou veřejnou komunikaci na pozemku par. č. 1667/1.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nezbývá, než žalobu na základě § 1032 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. ), zamítnout, neboť žalobce žádá zřízení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení.

Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále také dovolatel ) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Důvodem podání dovolání je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání opírá o přesvědčení, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .

Dovolatel tvrdí, že odvolací soud nesprávně posoudil přístup přes stodolu jako dostatečný. V dnešní době není možné požadovat, aby dovolatel chodil a jezdil přes stodolu, když sám soud prvního stupně uznal, že nejvhodnější řešení se jeví dosavadní přístup přes pozemek žalovaného.

Žalovaný považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje dovolání zamítnout.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř., v podrobnostech odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat podle § 241a odst. 1 o. s. ř. pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované po č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání vymezil dovolatel jen odkazem na text § 237 o. s. ř. Nijak nepolemizuje s judikaturou, o kterou soudy v nalézacím řízení opřely zamítnutí žaloby a kterou podle dovolacího soudu aplikovaly správně.

Podstata dovolání je v tom, že nežijeme v době, kdy vlastník rodinného domu musí do svého domu jezdit, chodit, vodit návštěvy a vše vyřizovat přes stodolu .

Napadené rozhodnutí je v souladu judikaturou Nejvyššího soudu: Zřízení věcného břemene nezbytné cesty je zásahem do vlastnického práva, které je jedním ze základních práv; ustanovení umožňující takový zásah nelze vykládat extenzívně. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, publikovaném v Právních rozhledech č. 21/2005, Nejvyšší soud vyslovil: Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. R I 209/21 (Vážný 997): Nezbytnou cestu lze požadovat jen pro pozemek, jenž nadobro postrádá nutného spojení. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, publikovaný po č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je též třeba upozornit, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Lze připustit veřejný zájem na tom, aby pozemek byl užíván (neužívání může mít negativní vliv nejen na sousední nemovitosti), nicméně je-li možný na pozemek přístup či příjezd z veřejné komunikace, byť i nepohodlný, pak nelze pro lepší spojení omezovat základní právo vlastníka sousední nemovitosti. Jistě, příchod přes stodolu může dovolatel považovat za nekomfortní, a takovým může i objektivně být, to však neodůvodňuje omezení základního práva žalovaného, garantovaného Listinou základních práv a svobod.

Tvrzení o tom, že se účastníci v minulosti dohodli o přístupu dovolatele přes spornou komunikaci a že se dovolatel finančně podílel na její údržbě, není v řízení o právu nezbytné cesty významné; tyto skutečnosti totiž nelze zahrnout pod hypotézu ustanovení o zřízení nezbytné cesty, a o ev. nárocích z obligační smlouvy (pokud by snad byla uzavřena) soudy v nalézacím řízení, vázány žalobcem vymezeným předmětem řízení, nemohly rozhodovat. K námitkám týkajícím se nákladů na průjezd přes stodolu se uvádí: Soudy konstatovaly, že přes stodolu je průchod a průjezd zajištěn ( posuvná vrata ). Tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán.

K tvrzení, že žalobce potřebuje cestu přes pozemek žalovaného kvůli rekonstrukci domu: V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1638/2016, se odkazuje na to, že pro tento účel mohou žalobci užít jiné instituty, méně zatěžující žalovanou stranu (§ 1021 o. z., § 140 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. - viz k tomu blíže Občanský zákoník III. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 176, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3903/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5235/2014). I v této části je napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Protože dovolání není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2017

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu