22 Cdo 3777/2009
Datum rozhodnutí: 13.10.2011
Dotčené předpisy: § 417 obč. zák.




22 Cdo 3777/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. A. L. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Josefem Lanzendörferem, advokátem se sídlem v Ondřejově, Pod Hřištěm 149, proti žalované L. H., bytem v P., zastoupené JUDr. Josefem Mackem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 36, o ochranu vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 256/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 19 Co 185/2009-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 10 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne
5. listopadu 2008, č. j. 11 C 256/2007-82, výrokem pod bodem I. uložil žalované povinnost na své náklady odstranit převis střechy domu na pozemku v k. ú. Z. v obci P. tak, aby nezasahoval na pozemek v k. ú. Z. v obci P., do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem II. soud zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zdržení se neoprávněného zásahu do výkonu vlastnického práva žalobce k pozemku v k. ú. Z. v obci P. spočívajícího ve zřízení okna ve štítové zdi domu postavené na hranici pozemků tím, že okno zazdí (odstraní). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 27. května 2009, č. j. 19 Co 185/2009-109, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že soudy vůbec nereagovaly na jeho požadavek aplikovat na zjištěný skutkový stav § 417 odst. 2 obč. zák.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy,
a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Takovou vadu však dovolatel netvrdí.
V průběhu řízení žalobce opíral nárok na odstranění okna o § 127 odst. 1 obč. zák.; žalobě nebylo možno vyhovět proto, že podle zmíněného ustanovení se lze úspěšně domáhat, aby soud uložil vlastníkovi povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení, nikoliv však již povinnost něco pozitivního konat (viz R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel tvrdí, že soudy měly jeho nárok posoudit podle § 417 odst. 2 obč. zák. R 3/1988 k tomu uvádí: Jestliže ohrožený vlastník uvede v návrhu na zahájení řízení skutkový stav tak, že to bude odůvodňovat jak žádost o zdržení se konkrétního zásahu, tak žádost o vhodné opatření k odvrácení škody, bude možné oba návrhy kumulovat (§ 130a odst. 1 dnes § 127 odst. 1 - a § 417 odst. 2 obč. zák.). Dovolatel však v řízení netvrdil skutečnosti, ze kterých by se podávalo, že mu v důsledku existence okna hrozí vážná škoda. Pouze v závěrečném návrhu v řízení před soudem prvního stupně uvedl, že návrh opírá i o § 417 odst. 2 obč. zák., aniž by však doplnil toto konstatování tvrzením potřebných skutečností, a jejich existence ani v řízení nevyšla najevo.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2011
JUDr. Jiří Spáčil
předseda senátu