22 Cdo 3646/2016
Datum rozhodnutí: 17.02.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.



22 Cdo 3646/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Ing. Š. Č. , zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 1902, proti žalovanému J. Č. , zastoupenému Mgr. Petrem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 6/85, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 31/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 68 Co 56/2016-180, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 17. 4. 2015, č. j. 15 C 31/2012-120, uložil žalobkyni pokutu ve výši 30 000 Kč a povinnost zaplatit ji na účet soudu prvního stupně do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.) a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci usnesení náhradu nákladů řízení ve výši 56 920 Kč (výrok II.).
Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 68 Co 56/2016-180, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že výši pořádkové pokuty snížil na 15 000 Kč, ve zbytku tento výrok potvrdil. Výrok II. změnil tak, že výši náhrady nákladů řízení snížil na 50 760 Kč a uložil žalobkyni povinnost plnit k rukám zástupce žalovaného; jinak výrok potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm vylíčila průběh řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Namítla nedůvodnost uložení pořádkové pokuty za odmítnutí účasti na prvním setkání s mediátorem, neboť se omluvila pro dlouhodobou vážnou nemoc a hospitalizaci v nemocnici. Náhrada nákladů řízení neměla být soudem přiznána, neboť zástupcem žalovaného nebyl advokát, ale obecný zmocněnec, a v záhlaví usnesení žalovaný nebyl zastoupen nikým . Nesouhlasí ani s tarifním vyčíslením odměny, když řízení není skončeno, a namítá nedostatečné prokázání zaměstnaneckého poměru mezi advokátem žalovaného a jeho zástupcem při zastupování na základě substituční plné moci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Do výroku o pořádkovém opatření není dovolání přípustné a mělo by být odmítnuto. Výrok o nákladech řízení je správný, a proto by mělo být dovolání zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
Podle § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání je objektivně nepřípustné proti té části výroku odvolacího soudu, kterým byl změněn výrok I. usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty vzhledem k tomu, že se jedná o pořádkové opatření [§ 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.].
Dovolací soud se proto zabýval tou částí výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl změněn výrok II. usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení vzhledem k tomu, že nákladový výrok převyšuje hodnotovou hranici stanovenou pro přípustnost dovolání v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
V dané věci však není dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení přípustné podle § 237 o. s. ř. z toho důvodu, že dovolatelka vůbec nevymezila žádnou právní otázku přípustnosti dovolání, kterou se měl dovolací soud zabývat, když ostatně ani v obecném vymezení neuvedla, o který z případů přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř. by se mělo jednat. Žádná právní otázka nevyplývá ani z obsahu samotného dovolání, v němž žalobkyně shrnuje průběh řízení a svou verzi skutkového stavu věci, týkajícího se zastupování žalovaného při jednáních u mediátora. V této souvislosti dovolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění odvolacího soudu, který vysvětlil, z jakých důvodů považoval úkon JUDr. Miroslava Dudy za úkon právní služby, za který náleží náhrada.
Jelikož je dovolání proti výroku o pořádkové pokutě objektivně nepřípustné a ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení dovolatelka nevymezila otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud její dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2017

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu