22 Cdo 3635/2011
Datum rozhodnutí: 12.09.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 3635/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobců: a) F. K. , a b) R. K., zastoupených JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti žalované BRYANT, a. s., se sídlem v Praze 7, Varhulíkové 1581/20, identifikační číslo osoby 27066991, zastoupené Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova 26, o uložení povinnosti žalované zdržet se ohrožování stavby žalobců a obtěžování žalobců imisemi a o uložení dalších povinností žalované, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 231/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. ledna 2011, č. j. 11 Co 275/2010-361, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Jana Knoblocha.
O d ů v o d n ě n í:
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu - o. s. ř. ).
Žalobci podávají dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. ledna 2011, č. j. 11 Co 275/2010-361, kterým tento soud jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. září 2009, č. j. 30 C 231/2004-323, ve výrocích ve věci samé; šlo o žalobu podle § 127 odst. 1 a § 417 občanského zákoníku ( obč. zák. ). Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).
V dané věci žalobci nevymezili právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání. Polemizují se závěry soudů, že v řízení nebylo zjištěno, že by je žalovaný obtěžoval imisemi nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák. Závěr o tom, že žalovaný neobtěžuje žalobce imisemi, resp. že jeho činnost nevyvolává hrozbu vzniku vážné škody, je závěrem skutkovým, nikoliv právním; tím, že žalobci tento závěr zpochybňují, uplatňují podle obsahu dovolání dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému v tomto řízení nelze přihlédnout.
Dovolateli tvrzené průtahy v soudním řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (stejně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2008, sp. zn. 22 Cdo 1701/2008, publikovaný na www.nsoud.cz ). Újmu, která snad stranám vznikla v důsledku délky řízení, nelze odstranit zrušením rozhodnutí a pokračováním v řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Zavázal dovolatele, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, k náhradě nákladů, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta 9.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 8 ve spojení s § 10 odst. 3 (4 x 9.000,- Kč) po 50 % snížení podle § 14 odst. 1 a po dalším 50 % snížení podle § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 1.860,- Kč, představující náhradu za 20 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše nákladů tak činí 11.160,- Kč.
Dovolací soud proto uložil žalobcům, aby nahradili žalované náklady dovolacího řízení ve výši 11.160,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu